Na bojišti slavkovském (1922): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: chybí šablona {{Konec formy}} |
značky: revertováno chybí šablona {{Konec formy}} |
||
Řádek 166:
Nastalo chladné jitro dne 2. prosince, v pondělí po první neděli adventní, nadešel den veliké, třícísařské bitvy u Slavkova. Hustá zimní mlha pokrývala široko daleko krajinu. Spojenci opouštěli své noční tábory a sestoupivše s hory Pracké pouštěli se postupně mezi 7.—9. hodinou dopoledne v tuhý boj. Kienmayer a první kolona pod Dochturovem zápasili s francouzskou pěší divisí Legrandovou a Friantovou, s jízdou Margaronovou a Bourcierovou o Telnici, druhá kolona pod Langeronem o Sokolnice a třetí kolona pod Przybyszewskim o zámek Sokolnický a přilehlou bažantnici. Dosud Ize viděti ve zdi bažantnice, v pravo od hlavních vrat vedoucích na silnici Kobelnickou, šest zazděných průlomů, jimiž protaženy byly na počátku bitvy jícny děl francouzských. Po tvrdošíjném obapolném zápolení podařilo se konečně levému křídlu spojenců k 11. hodině dopoledne osady trvale opanovati, na pravém břehu Říčky se rozvinouti a Davouta s Legrandem až do čáry od Otmarova ke Kobelnicům zatlačiti. Hlavní výsledek všech těchto bojů, od nichž spojenci tolik očekávali a na nichž vlastní zdar celé bitvy závisel, byl, že téměř celé levé křídlo spojenců, 33.000 mužů pod velením neschopného ruského generála Buxhövdena, přes plné tři hodiny bylo zaměstnáváno a zadržováno od 13.000 Francouzů.
Napoleon uprostřed svých maršálů stál na kopci Žurani, naslouchaje pozorně zvukům třaskavé palby puškové a hřímání děl v úžlabí Telnickém a Sokolnickém. K 8. hod. ráno vyšlo krvavé slunce Slavkovské, v nížinách mlha, výšiny jasné, z moře mlh vyčnívala věž kostelika Prackého. Slunce ozářilo císaři výšiny Pracké, které čím dále tím více vyklízelo vojsko spojenecké, mlha pak v údolí potoka Velatického a Říčky zakrývala stojící zde divise francouzské zrakům vojevůdců spojené armády rusko-rakouské. »Jak dlouho potřebujete, abyste odtud vzal výšinu Prackou?« otázal se Napoleon maršála Soulta. »Sotva 20 minut, pane,« odpověděl Soult, »neboť mé divise stojí už na levém břehu potoka.« Cisar odvětil: »Pak vyčkáme ještě čtvrt hodiny.«
Právě vycházel z uliček Prackých přední voj, 3 ruské prapory, osamocené čtvrté kolony spojenců, jež byla zadržena odchodem kolony třetí a páté. Kutuzov přes svou ospalost při válečné radě v Křenovicích nerad, teprve na výslovný rozkaz cara Alexandra, opouštěl výšiny Pracké.
| |||