Ottův slovník naučný/Německo: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

}}

{{Forma|proza}}

'''Německo''', úředně {{Prostrkaně|říše Německá}}, něm. ''Deutschland'' nebo ''Deutsches Reich'', franc. ''Allemagne'', angl. ''Germany'', ústavní stát spolkový s titulem císařství, zaujímá pravý kulturně-geografický střed Evropy, tvoříc přechod od zemí severoevropských k jihoevropským právě tak jako od západoevropských k východoevropským a ležíc uprostřed tří hlavních skupin národův indoevropských, Románů, Germanův a Slovanův. '''N'''. není a nebylo nikdy přirozenou jednotou místní, ježto hranice jeho bývaly vždy spíše politické než národní nebo fysické. Záleželo a záleží to na zvláštnosti národní; žádný národ nebyl nikdy tak rozšířen mimo svá vlastní sídla, nerozptyloval se tak četně na všecky strany dobrovolně jako národ německý. Nejen že většina Evropy až do severní Afriky zaplavena byla kdysi spíše válečnými družinami než národy, ale kromě velikého millionového proudu vystěhovalců do Severní Ameriky nebude asi země, do které by se nebyli stěhovali Němci: v Australii, na Rusi, v Uhrách, v Palestině, v Zakavkází, v Alžírsku, Natalu, Bosně, Brazilii – všude nalézáme osady německé, a počet jednotlivců, zejména teď kupců, v cizině je tak veliký, jako býval ve středověku počet landsknechtův, a ještě slavnější jest emigrace učenců německých takořka po celém světě. Již za staré doby dělily se tak usedlé nárůdky Tuiskonů od válečných družin Germanův a jen severozápadní roh '''N'''-ka býval vždy německý; jih býval keltický a východ slovanský, jak poznati lze podnes. Lidská povaha, základem vždy stejná, mění se dle dob a okolností. Úkaz tak všeobecný, jako jest větší stěhovavost Němců, má zajisté kořeny hluboké a rozličné. Nestačí k tomu větší neúroda severu, pokrytého ledovým štěrkem, která nutí tam k velikým usedlostem a vystěhování se menších rolníků, jak v tomto století ještě se ukázalo; neboť proč na př. jižní a západní sousedé Čech se tam nikdy nedrali, ale vždy severní, kdežto Horní Rakousko a Bavorsko neliší se tak úrodou od Saska? Nejsou to ani místní pohromy potopy klesáním severozáp. do moře, jež jsou na př. příčinou stěhování se Cimbrův a pak Sasíků do Sedmihradskaneboť většina Němců sedí již přes tisíciletí ve svých sídlech. Dvě veliké příčiny nám patrné tu působily; soustava dvorová a větší individualismus. Dvorová soustava nutí jako ve Skandinavii mladší syny k vystěhování, kdežto u Slovanů zadruga nebo drobení statků tomu bránily. A při rychlém vždy vzrůstání obyvatelstva, jemuž napomáhala již Tacitem chválená poměrná čistota mravů, kteráž učinila z Němců národ počtem v Evropě druhý, byl vždy větší než jinde nadbytek sil k vystěhování způsobilých i nucených; můžeme říci i schopných. V Němcích pak vždy vyvinutější jest osobní samostatnost, vždy větší počet rázných jednotlivců, kteří vyhledávají štěstí i v cizině (srovnejmež s tím jen Francii, z níž nejde, kdo nemusí). '''N'''. nepodléhalo dosud nikdy umrtvujícímu tlaku ústředního despotismu, centralismus nevyvinul se v něm doposud jako ve Francii a míra svobody osobní bývala tím větší než v zemích sousedních, vyjmouc příbuzné Švýcarsko. Arci napomáhaly tomu i poměry zeměp. Střední kopčina mezi rovinami severu a jihu bránila jaksi převládnutí jednostrannému a žádné veliké koryto říční (neboť ani Rýn nejevil tu většího vlivu), žádný jednotný svah nespojily různých živlův. Staré Německé císařství bývalo válečné vévodství, nemnohem více, a postonávalo od reformace nezhojitelným marasmem. Vývoj většího počtu měst velikých a důležitých než jinde kromě Italie a lepší i delší trvání aristokracie statkářské v severu přispěly stejně k utlumení ruchu centralistického, jenž zejména v XVII. stol. v Evropě převládl a jehož zlé následky ukázaly se nejlépe ve francouzské revoluci. Každá věc má stránky dobré i zlé. Spor náboženský severu a jihu, jenž způsobil zpousty války třicetileté, byl později příčinou silnějšího vývoje citů náboženských, zápasu duchovního a tím pokroku lidského, jenž visí vždy na lidské samočinnosti. Není v přírodě doba květův a plodů stejná a tak i vývoj národů podléhá svým zákonům. Doba bezcísařství (1802–1870) byla pro '''N'''. dobou nejskvělejšího vývoje ideálního ve vědě a v umění; nynější doba stará se více o hmotné zájmy, bohatství, průmysl a obchod. Němci hrozí býti zdatnými soupeři Anglie, jíž zejména v Orientě odňali mnoho obchodního vlivu, a proud kolonisační obral si v poslední době zámořské kraje a osady nedávno získané, kdežto dříve dělíval se pouze na východ a na západ (v Americe). Napomáhá tomu uznaná pracovitost a spořivost a spojená s tím zámožnost, zejména ve středním stavu, tak že bude '''N'''. teď asi na vrcholu, s čím souvisí nejspíše veliké rozšíření sociální demokracie v '''N'''-ku. To souvisí též s náchylností národní k filosofování a theoretickému rozjímánítoť ruch, jenž zplodil Stirnera, Marxa a Lassalla jako před tím Straussa. Moderní filosofie nemá jmen skvělejších než Kant, Hegel, Schelling. Ve všech oborech lidské činnosti mělo '''N'''. vždy slavná jména, ale zejména ve vědě; že se stává nyní praktičtějším, jest přirozený výsledek vývoje. – Pochopitelno, že dle toho rozličného stanoviska je také rozličný úsudek sousedův o '''N'''-ku. Na všech hranicích zuří boj národní (mimo Švýcarsko a Hollandsko) a nesnadno zachovati tu nestrannost pravdy a vědy. Kdo by posoudil Němce dle zástupců zahraničních, zejména proti Slovanům, křivdil by jim snad v jejich celku jako ten, kdo by zabloudě někdy do tichého městečka středního '''N'''-ka posoudil celý národ podle hostů starobylého »stammtische«; zejména poněmčilci vynikají obyčejně přílišnou horlivostí. Na důkaz béřeme francouzské úsloví, povstalé v době landsknechtů: ''querelle d'Alemard'' pro zbytečný spor, hádku bez příčiny. Toť se na většinu těch 50 millionů v '''N'''-ku zrovna tak málo hodí, jako s druhé strany častá samochvála, o níž již Julius Fröbel (ať nemluvíme o Heineovi) pronesl pravdivé slovo, že je jako koketka před zrcadlem. Všimneme-li si, že Čechové, kteří v XV. stol. Němcům tak zdatně čelili, v XVI. stol. bezmála sami bezděčně se němčili, pochopíme, jak časy se mění. Tak není náhodou, že reformace, tato demokracie náboženská, zrovna ze severního '''N'''-ka nejvíce se rozšířila, neb národní ráz tomu hověl, jako též veliké rozšíření náboženské vzdělanosti, které scházelo v zemích románských a slovanských mimo Čechy. Dle toho stanoviska bývají úsudky o '''N'''-ku více méně subjektivně zbarveny – od chvalořečníků (jako Tacitus a paní Staëlová) až do moderních hanobcův. Budoucnosti neznáme, zajímavo však jest, že zakladatel nynější Německé říše, Bismarck, zastával slovem a skutkem pokoj mezi Němectvem a Slovanstvem z důvodu, že těchto je sto millionů – s vyloučením katolických Poláků, proti nimž epigonové jeho pokračují v díle chabrusovém, ač bez valného zdaru. – Nynější doba jest dobou imperialismu vytlačujícího všude liberalismus XIX. století. Pochází to z toho, že aristokratie hyne a demokracie není dosud schopna vlády. »''L'ère des Césars''« nazval ji Romieu před půl stoletím, a to platí i tam, kde není caesarů, jako v Anglii a v Sev. Americe; proudu tomuto nelze se nikde zcela vymknouti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

Důležitější jest útvar {{Prostrkaně|devonský}}, který tvoří celé střední Porýní z Belgie po Vogelsberg a úvodí Vesery z Bonnu a Trevíru do Wiesbadenu a Giessenu, prostoupené jen sopkami čedičovými. Planina to, po českém obrubí nejstarší větší zachovalá čásť povrchu německého, v jejíž puklinách se provrtaly řeky Mosela, Lahn, Sieg jedním směrem (severových.-jihozáp.), Rýn druhým (jihových.-severozáp.). Tak průměrná výše planiny 600 ''m'' (Lepsius), a výše údolí říčních průměrem desetkrát menší (Koblenz 58 ''m''). Lepsius počítá mocnost útvaru devonského asi na 5000 ''m'' – z nichž na hoření díl vypadá 3300 – kdežto nejvyšší místo (v Taunu) má jen 880 ''m'' n. m. Jsou to hlavně břidlice – jichž se dílem užívá na střechy. Řeky tekou ve zpodním devonu, jenž skládá i hory {{Prostrkaně|Taunus}}, {{Prostrkaně|Hunsrück}} a většinu Eifelu a Westerwaldu. Nescházejí však ani arkosy ani quarcity. Faunu zpodní tvoří hlavně brachiopody (druhy ''Orthis'', ''Strophomena'' ''Spirifer'') – Lepsius počítá 52 dr., mezi nimiž i zbytky 2 ryb. O něco výše v břidlicích Hunsrückových jsou typické ''Phacops Ferdinandi'' a ''Homalonotus planus'', v drobě koblenzské přichází ''Orthoceras planirostatus'' a vrstvy nejblíže vyšší slojí po řase ''Haliserites dechenianus''. V celku rozeznává Lepsius v zpodním devonu osm vrstev, v středním hlavně dvě vrstvy – Calceoly (''sandalina'', korálu) a Stringocefalů, a fauna tu podobná hořenímu siluru českému u Barranda (E. F. G. – Maurer) – uvedeme jen velice rozšířenou ''Atrypa reticularis''. Hoření devon má rovněž 3 stupně vrstvy goniatitů, cypridin (ráčků) a clymenií (v Belgii). Důležité tu ložisko krevelu souvisící s diabasy vniklými. Podivno, že vápence jisté nazývají ''Kramenzel'' (mravenčí), rozežrané (Dechen) – vrstvy to s ''Rhynchonella cuboides'', odkud to slovo zde. Méně důležitý je devon v Durynkách a Harci. Fosfority nassavské jsou nejužitečnější.

 

 

Útvar {{Prostrkaně|permský}} je theoreticky velmi důležitý v Sasku, kde popsány jeho amfibie (''Branchiosaurus''), jeho ryby (''Xenacanthus decheni''), pak okolo Vogesů, ve Slezsku (okolo Kladska), kde ''Palaeoniscus'' (''Amblypterus'') ''vratislaviensis, Callipteris conferta'' a u Lebachu ''Archegosaurus decheni'' (2 ''m'' dl.). Hlavní lože jeho jest pískovec rudý (''rothliegendes''), jenž s břidlicí mocný jest 500 ''m'' v Sasích, 600 v Durynkách a až 2000 ''m'' v Bavořích. Avšak v hořením útvaru jeví se zechstein, nejbohatší v Durynkách na zkameněliny, jako ''Fenestella retiformis'' a j., v němž leží slavné solidoly stassfurtské, 170 ''m'' mocné, nahoře karnalit, střed kieserit a spodek polyhalit nad solí a sůl sperenberská, 1460 ''m'' mocná (''Neumayer''). Celý střed '''N'''-ka z Durynska k Vogesům náležel neb náleží asi sem neb k následující době triasové, která jej obyčejně přikryla. Zejména okolo Harce a u Mannsfeldu je zpodek zechsteina tak napojený mědí, že se od XII. století z něho dobývala. Začal se plniti a zanášeti mořský záliv mezi porýnskou a hercynskou celinou, a tím jasno, že na povrchu se tak málo zachovalo (mezi Eisenachem a Casselem, záp. od Harce, v sev. Sasku). Nejznámější je v záp. Zarýní, kde u Obersteinu a j. jeví se v eruptivních horách melafyru množství drahokamů křemenitých (acháty a pod.) – předmět starého průmyslu, jemuž dnes Uruguay musí vypomáhati. Nelze zde parallelisovat český perm s okolním pro nedostatek místa.