Děje království českého/§. 70.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Při OCR převodu jsou za řadovou číslovkou názvy měsíců psány velkým písmenem, což je chyba a vyskytuje se to bohužel i v předchozích kapitolách, tam jsem to ale neopravoval, to by měl udělat původce... |
ještě jedna chybka... |
||
Řádek 20:
Po odepření krále Kazimíra papež Pavel II. dal koruny české podávati kurfirstovi brandenburskému Fridrichovi, který se jí však rovněž odepřel. Také jednalo se některý čas s vévodou Karlem burgundským v témž záměru, ale rovněž bez oučinku. Matiáši králi uherskému nečinil papež téhož podání, jednak protože neměl král uherský příliš potažen býti do záležitosti české, aby nesešlo tím na obraně proti Turkům, jednak že Matiáš, jakožto panovník rázný a svým vlastním královstvím mocný, méně byl žádoucí pánům českým, toužícím po rozmnožení moci své. Ale když nikdo jiný nebyl povolný ke zdvižení války proti Jiřímu s takovým důrazem, jakého bylo potřebí, obrátil dvůr papežský předce konečně hlavní zřetel k němu; a od něho dožadoval se pomoci také císař Fridrich, když proti sobě popudil krále českého nepřátelským svým jednáním. Ani císař nemohl sobě přáti, aby byl Matiáš králem českým; ale sliboval jemu povýšení za krále Římského a jiné věci.
Král Jiří mínil užiti příměří s jednotou Zelenohorskou ku pokárání císaře; i opověděv jemu válku již ku konci Prosince r. 1467, vypravil kníže Viktorina s vojskem do Rakous. Čechové, spojeni s nespokojenou stranou stavů rakouských, spůsobili v zemi této veliké záhuby, aniž císař stačil k obraně. V tom poslal jemu král uherský některou pomoc vojenskou, vyhlásil Jiřímu válku (1468, 31. března), vydal list veřejný z Prešpurka, kterým oznamoval, že mínil býti ochráncem víry katolické proti kacířství českému, a hned potom s vojskem výborně zřízeným, dílem z žoldnéřů českých pod zkušenými českými vojevůdci složeným, vtrhnul do Rakous. Kníže Viktorin musil se zavříti ve Štokravě a čekati pomoci z Čech. Král Jiří neobmeškal přitáhnouti osobně s vojskem dostatečným až ke Znojmu. Matiáš, vytáhnuv jemu vstříc, ucouvnul zase k Lávě, a neodvážil se bitvy, které král český vyhledával. Po rozličných harcích odvedl konečně Jiří vojsko své do Čech, a zůstavil toliko kníže Viktorina s přiměřenou mocí vojenskou v Třebíči na Moravě, aby bránil Matiášovi v dalším pochodu. Tu vtrhnul král uherský do Moravy, a oblehl Třebíč. Město jest dobyto, a Viktorin zavřel se na pevném klášteře, kamž král Jiří nejprvé poslal jemu na pomoc druhého syna svého Jindřicha, potom pak sám přiblížil se s celým vojskem svým. Viktorin probil se vojskem uherským udatně (5.
Mezi příběhy těmito na hlavním dějišti války učinili Slezáci a Lužičané Matiášovi příchylní s loupežnou zběří křižáků záhubný vpád do Čech od Žitavy, ale jsou krvavě poraženi u Turnova. Naproti tomu hned po dobytí Třebíče od Uhrů vtrhnul syn Zdeňka Šternberského Jan od Jihlavy do jižních Čech, vypálil Týn na Vltavě, porazil Vodňanské, přinutil Jana Rosenberského ke smlouvě se Zdeňkem a s Matiášem, a přiměl měšťany Budějovické ku přistoupení k jednotě. Matiáš sám opanoval větší část Moravy bez mnohé těžkosti. Nebo Brno, Olomouc a některá jiná města přijaly jej ochotně; biskup Olomoucký držel již prvé s jednotou panskou; někteří páni přidali se k němu buď rádi, buď nerádi; dobyl také mocí Uherského Brodu, a oblehl Hradiště, které však hrdinsky jest bráněno. K velké škodě krále Jiřího vzdal se téhož času Hoyerswerd v Lužici a Frankštein ve Slezsku jeho protivníkům, později také pevný klášter Hradiště u Olomouce. Naproti tomu vzdal se královským po dlouhém obléhání hlavní hrad Zdeňkův, Konopiště, a ku konci roku, po odtažení Matiáše do Uher, započal výtečný vojevůdce český Vácslav Vlček již opět záhubné vpády do Rakous.
| |||