Don Quijote de la Mancha/Díl první/Kapitola čtyřicátá pátá: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opr. |
m Redakční poznámky šablonou |
||
Řádek 61:
Pochopové, kteří řeči D. Quijotově nerozuměli a viděli, kterak špatně D. Fernando, Kardenio a jeho soudruzi s nimi zacházejí, nechtěli se utišiti; lazebník byl ochoten, neb ve rvačce jest mu brada i burda rozsápána; Sancho poslechl na první hlesnutí pána svého, jakožto pořádný služebník; sluhové D. Luisovi také všickni čtyři se upokojili vidouce, že jim v nepokoji špatně se daří, toliko hospodský trval na tom, aby potrestáno bylo šílenství pošetilého člověka toho, jenž každou chvíli celou hospodu vzbuřuje; konečně ale utichl hřmot, burda zůstala sedlem až do dne soudného, mísa přílbicí a hospoda v obraznosti D. Quijotově hradem.
Když již všecko se upokojilo a všickni na sudího a farářovu přímluvu se stali přátely, nepřestávali služebníci D. Luisovi znovu na tom trvati, aby hned s nimi domů se navrátil, načež sudí D. Fernanda, Kardenia a faráře o radu žádal, co by měl činiti, a při tom vše jim opětoval, co byl mu D. Luis pověděl. Sjednotili se v tom, že D. Fernando služebníkům D. Luisovým se poznati dal a jim pravil, že jest jeho úmyslem, D. Luisa s sebou do Andalusie vzíti, kde prý markýz, jeho bratr, tak jej přijme, jak toho D. Luis zasluhuje, a že on nikoliv nechce nyní k svému otci se navrátit, kdyby snad ho na kusy roztrhali. Zvěděvše služebníci o hodnosti D. Fernandově a úmyslu Luisovu, usnesli se, že tři z nich domů se vrátí a otci poví, co bylo se událo, čtvrtý
Tak vážností Agramantovou a opatrností krále Sobrina jest tato zapletená hádka vyrovnána; ješto ale nepřítel svornosti a odpůrce míru viděl, že jest tak poražen a potupen, a jak málo užitku mu z toho pošlo, že je byl všecky v tento zmatek přivedl, umínil si, ještě jednou do díla se dáti a různici a nepokoj znovu vzbuditi.
| |||