Námluvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m překlep, trocha typografie |
m oprava zjevného překlepu, úprava infoboxu |
||
Řádek 2:
|TITULEK=Námluvy
|PODTITULEK=
|AUTOR=[[Autor:Karolina Světlá|Karolina Světlá]]
|POPISEK=
|ZDROJ=
▲|ZDROJ=Světlá, Karolina. Černý Petříček a jiné povídky. Praha: Mladá fronta, 1954, s. 139–161.
|JINÉ=
|VYDÁNO=
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
Řádek 118 ⟶ 115:
Cilka již dávno stařenu neposlouchá, zůstala v myšlenách státi při dobré její radě. To ji snad Panna Maria sama s ní svedla právě v okamžiku, kdy jí bylo nejhůře; aby jí pověděla, jak se své tísně zbaví a od stesku svého si pomůže. Ano, patrně vyšší v tom jakés řízení! Vykoná, co jí nebe samo radí ústy staré ženy, a ještě ten týden; hned po svatbě obětuje ty dvě voskové svíčky spokojené své mysli… a bude tomu všemu pojednou konec.
„Copak dělá matka a co otec?“ pokračuje stařena. „Toť se rozumí, že asi také pořád s nějakou starostí kamarádí; jakpak ne! Nebojí se letošní zimy? Mám před ní hrozný strach,
„I nikde… nemyslím na nic zvláštního… přijde matka co nevidět, přijde, povím-li jí, že ji ráda uhlídáte.“
| |||