Bodláčí z Parnassu/Na starém hřbitově židovském: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Založena nová stránka: {{pracuje se}} {{NavigacePaP |TITUL = Bodláčí z Parnassu |AUTOR = Jaroslav Vrchlický |ČÁST = Na starém hřbitově židovském |PŘEDCHOZÍ = K otevření Česk... |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
|TITUL = Bodláčí z Parnassu
Řádek 30 ⟶ 29:
jak vojska šiky zkamenělé, těsně,
jež vzdorovat chtí zimě jako vesně.
Nad sebou takto trojí řadou leží,
tíž vlastní stále hloub je v hlínu tlačí;
Řádek 37:
si sednou v dubnu fialky v kruh milý,
by soucitně, co dole čas rve, skryly.
Pomníky žluté, bílé, divných tvarů!
Kdo spočívá tu, v které zemi zrozen?
Řádek 44 ⟶ 45:
znak rodu, cti zde stejné málo cenné;
nad vším se svorně jedno nebe klene.
A jedna země, matka všech, zde kryje
talmudu moudrost jak chtíč lačný zlata,
Řádek 51 ⟶ 53:
co každou vesnou nová tráva raší
kol pomníků, jež v světle denním straší.
Ostrove mrtvých! V hlučné města vřavě
ty výspo klidu, samoty a ticha!
Řádek 58 ⟶ 61:
zde posud unavená duše cítí
ten velký bol, tu malou cenu žití!
Ostrove mrtvých, skoro srovnán v zemi,
jak majáky zkad náhrobky tvé trčí
Řádek 65 ⟶ 69:
čí ruka as tu ku prostému vínku
na římsu klade kámen ke kamínku ?
A přec i tady není pouhou bájí
ta síla ducha, prorocké ty vzněty!
Řádek 72 ⟶ 77:
Co hrobka Baševiho osamělá
bez pocty, holá příšerně se bělá!
Kol mistra u nohou i podle hlavy
co lehlo věrných žáků! Bez teď kývá
Řádek 79 ⟶ 85:
tam život vře, boj zuří, záští štěká,
tam tyran na šíj oběti své kleká.
Boj o život! Ó, prachu Israele,
i tebe dotýká se v mrtvých tiši,
Řádek 86 ⟶ 93:
zas propadl jsi šklebu, záští, vzteku,
že stydno hlasití se ke člověku.
Ta doba naše mohla zapomníti,
jak velké světlo, jak sloup Hospodina,
Řádek 93 ⟶ 101:
zpět ženouc tebe v čas. kdy v horkém písku
tě farao štval k stavbám obelisků.
Ta doba naše bez studu a lásky,
jež všecko deptá a jež pedantická
Řádek 100 ⟶ 109:
Ty's propad' jí a kam zrak můj se řídí,
v tom hřbitovu tvůj vlastní osud vidí.
Ó přilni k zemi, jež tvé hroby hostí,
to jediná muž' tvoje býti spása,
Řádek 107 ⟶ 117:
to zužitkuj a vstaň, svou přes mohylu
nám podej ruku k společnému dílu!
Neb jinak budeš v krvi toho těla,
vždy téci sám a jako krůpěj cizí,
Řádek 114 ⟶ 125:
jak cesty prach. Co platní zářní snové
tvých mudrců, co tvoji prorokové?
Máš ovšem dosti bratrů v světě šírém,
však nemáš vlasti, vtom tvá celá kletba!
Řádek 121 ⟶ 133:
škleb zpět tě vrhá ve každičkém vzmachu,
a davu podnětem jsi ku postrachu.
Siónská lani! — Připouštím, že časem
jsi oděla se často v rouno vlčí,
Řádek 128 ⟶ 141:
že's kořistí všech vykoupila ztrátu
rvouc slední cetky z lidstva majestátu:
Leč kdo je cist před velkým dějin soudem ?
Za přehmaty své trpěla jsi věky,
Řádek 135 ⟶ 149:
pěst luzy na tvůj dům i hrob se chystá,
jak nesmířen by bledý stín byl Krista.
Tvůj mračný Jahve usnul v mraků klíně,
náš vlídný Ježíš do mlhy se tratí,
Řádek 142 ⟶ 157:
zda — kdo to na úsvitě jejím poví? —
oltáře nové, neb zas nové rovy?
Čím budeš v době nové, lide starý ?
Zda smírčím kozlem starých lidských hříchů,
Řádek 149 ⟶ 165:
potáhneš v jedné velké roli lidské,
žár slunce starý v krvi heroické?
Kdys mořem sám, teď v steré dělen stružky,
ba v krůpěje, jež věrny pouze sobě,
Řádek 155 ⟶ 172:
bez významu a váhy, sešlý, v mdlobě,
jed viny otců ve svém těle chorém,
obtíží sobě, svým sousedům morem
Ó hroby, kameny, ó mrtvých davy!
Ó mluvte k živým, doba pokud vhodná!
Řádek 163 ⟶ 181:
Ó rcete vnukům, dějin svědci němí,
by přilnuli k ní s city lásky všemi!
Vy, kdož jste lidskost svatou jen a ryzí
na štít svůj psali bez rozdílu víry,
Řádek 170 ⟶ 189:
je zákon jediný! Tím svorným ruchem
se míza probudí i v proutí suchém.
Kéž vaši vnuci jsou to živé proutí
na starém kmeni, jenž vás vlídně přijal!
| |||