|
|AUTOR=Jan Erazim Vocel
|ČÁST=Otec a syn
|PŘEDCHOZÍ=Bořivoje křest
|DALŠÍ=Dubrovka
}}
{{Textinfo
|PODTITULEK=
|AUTOR=[[Autor:Jan Erazim Vocel|Jan Erazim Vocel]]
|ZDROJ=VOCEL, Jan Erazim. ''Spisy J. E Vocela.'' Svazek druhý. ''Přemyslovci.'' Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 24–28.
|POPISEK=
|ORIGINAL=
|PŘELOŽIL=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=Vybráno Františkem Bílým do antologie ''[[Patery knihy plodů básnických]]''. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 52–54.
|LICENCE-PŘEKLAD=
|ZDROJ=[http://books.google.com/books?id=vqUDAAAAYAAJ Google Books (jen z USA)]
|VYDÁNO= [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 52 – 54.
|ISBN=
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|SOUVISEJÍCÍ=
}}
<poem>
Temnou leje vůkol
lampa Lampa zář,
osvěcujícOsvěcujíc mladou
mnicha Mnicha tvář;
knězeKněze oko v slzách
tiše Tiše pluje,
rukaRuka blankyblánky bílé
Popisuje.
popisuje.
Jistě slova hrozná
píše Píše mnich,
neb se duch i ruka
leká Leká jich;
písařPísař v boloteskném
Povzdychání
povzdychání
neznamenáNeznamená dveří
Otvírání.
otvírání.
Tiše sem vznešený
vstoupil Vstoupil pán,
písařePísaře by sluchem
nebyl Nebyl znán;
přesPřes ramena mnicha
V blánku hlédne,
v blanku hledne,
čteČte — a hrůzou trne,
čte Čte a bledne.
Hle, tu písař péro
Odložil,
odložil,
čeloČelo bledé rukou
bolně Bolně kryl;
poPo mlčení dlouhém
oči Oči sklopí,
slovaSlova čte, jež horká
slza Slza kropí:
»Ejhle„Ejhle! má ruka hříšná budoucím věkům píše,
jakJak Václav, rytíř svatý, si dobyl nebes říše,
jakJak již jsa pacholátkempacholátko, andělskéanjelské konal cnostictnosti,
osloněnOsloněn leskem rajským nadzemské velebnosti, .“
opuštěným útěchou, sirotkům otcem býval, ▼v hříšníku bídném obraz posvátný Tvůrce vzýval; ▼by bloudící uvedl k věčnému nebes otci, ▼obětoval své péče, poklady, dni i noci.« ▼
▲opuštěným„Opuštěným útěchou, sirotkům otcem býval,
▲vV hříšníku bídném obraz posvátný Tvůrce vzýval;
zaslechnul,
▲byBy bloudícíbloudících uvedl k věčnému nebes otci,
▲obětovalObětoval své péče, poklady, dni i noci. « “
povzdechnul.
bolně pluje
Zaslechnul,
vyluzuje!«
Povzdechnul.
▲»Slyš„Slyš! od němé stěny
Bolně pluje
▲ozvěnaOzvěna, již hlas můj
Vyluzuje!“
Stařec, za mnichem jenž
Hrozně zbled’,
hrůzně zbled',
zdvíháZdvihá boluplný
vzhuru Zhůru hled;
zaZa pilířem kleče
slzy Slzy leje,
anoAno mnicha slovo
dál Dál se chvěje:
»Podrážděn„Rozdrážděn jsa nepřítel, že v prachu hříšné země ▼vykvítáVykvétá rajský kvítek, zdobící lidské pleměplémě, ▼uzavřelUzavřel z prsou bratra cit lásky ven vyrýti ▼aA starý klam pekelný v útrobu jeho vlíti. ▼
By oběťobět duše zbožné nerušil lomoz denní , :▼▲»Podrážděn jsa nepřítel, že v prachu hříšné země
nežNež zavznělozaznělo do jitra skřivánka pozdravení, ▼▲vykvítá rajský kvítek, zdobící lidské plemě,
keKe chrámu v Boleslavi se béře české kníže, ▼▲uzavřel z prsou bratra cit lásky ven vyrýti
vV svém duchu rozjímaje tajemství svaté kříže. ▼▲a starý klam pekelný v útrobu jeho vlíti.
▲By oběť duše zbožné nerušil lomoz denní,
▲než zavznělo do jitra skřivánka pozdravení,
▲ke chrámu v Boleslavi se béře české kníže,
▲v svém duchu rozjímaje tajemství svaté kříže.
A Václav kořící se u brány chrámu klekne, —
tuTu nad ním meč zableskne a v bok mu ránu sekne,
aA rytíř svatý klesá, ach tvář milostná bledne,
nebNeb oko mroucí vraha — vlastního bratra zhlednezhlédne!« “
„»Dost„„Dost, o dost! nevolej
věčný Věčný soud!
bědaBěda, duši hltá
hříchu Hříchů proud! —
Smilování!«", synu,
Smilování!““
Tak u sloupu zazní
Bědování.
bědování.
Uděšen tu Chrystan
k K sloupu spěl,
odkudOdkud hlas žalostný
starce Starce zněl.
Před svatým zde křížem
kmet Kmet se vine,
srdceSrdce těchy prázdné
strastí Strastí hyne.
»Kníže„Kníže můj! ach odpusť,«“
zvolá Zvolá mnich,
»syn„Syn že otci v paměťpamět
hlásá hřích!« “
Starci na prs klesla
šedá Šedá hlava;
temněTemně znějí slova
Boleslava:
»»Vítěze„„Vítěze, jenž říše
Vydobyl,
vydobyl,
červČerv jediný hříchu
Pokořil;
pokořil;
duchDuch, jenž vlasti získal
pokoj Pokoj svatý,
kvílíKvílí, ach, okovem
hříchu Hříchu spjatý!
Neukojí duše
Lekání
lekání
aniAni krvoslzí
Kapání,
kapání,
neutichneťNeutichneť v hlučném
sboru Sboru reků,
neutichneNeutichne v bitvy
bujném Bujném jeku!
Vítězství a věhlas,
Slávy svit
slávy svit
nenavrátíNenavrátí duši
blahý Blahý klid;
utíkáťUtíkáť se otec
k K synu mnichu —
tenTen o hrozném pišepíše
otce Otce hříchu!««““
Boleslav tu zhaslezhaslé
oko Oko kryl;
nadNad kmetem syn horké
slzy Slze lil:
»Odpusť„Odpusť, otče! odpusť
svému Svému synu,
žeŽe vyjevil perem pérem
otce Otce vinu.
Květ pokání z krve
Svaté zrost’;
svatě zrost';
budeťBudeť velebit svět
tvou Tvou i ctnost;
předPřed soudícimsoudícím trůnem
Věčné spásy
věčné spásy
orodujíOrodují za tě
Čechů hlasy«.!“
</poem>
[[Kategorie:Části]]
| 