<!-- ****** Prosíme, NEMĚŇTE nic nad tímto řádkem. Díky. ****** -->
{{Forma|proza}}
Však již před vysokým, obíleným domem do kruhu se postavivše a opírajíce ruce o boky svých bohatě protkávaných kabátů, přednášejí mladíci toužnou ukrajinskou dumku:
<poem class="poemvproze">
„Vyjdy, vyjdy, dívčinoňko, z rublenoi chaty,
teper nička temneňkaja, neznat mene maty.“<ref><div class="poem">Vyjdi, vyjdi dívčino má, ze sroubené chatky,<br/>noc je temná, tak že zrak mne nepozná ni matky.</div></ref>
</poem>
Zavrzla vrátka nevelikého dvorku a za ruce se držíce vyběhli z nich mladý Kolcov a Duňaša. Tato byla v selském oděvu, v bílé košilce, jejíž rukávy byly bohatě vyšívané, se šněrovačkou ze světlého merina, v červeném pestře pruhovaném šátku.