Povídky izraelského vyznání/Oskar Kraus hledá místo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
- prázdné parametry {{Textinfo}}; kosmetické úpravy |
PaP; |
||
Řádek 2:
| TITUL = Povídky izraelského vyznání
| AUTOR = Karel Poláček
| PŘEDCHOZÍ = Vypravování pana Freudenfelda o svatbě pana Paškese
| ČÁST = Oskar Kraus hledá místo
| DALŠÍ = Vdala se
}}
Řádek 39 ⟶ 41:
„Zrzavej Löwit vyskočil? Že má pro nich místo? Jaký by mohl mít pro ně místo? To kdybych já takhle něco řek – to by mělo nějakou cenu – ale Löwit? Moc řečí má ten pan Löwit!“
– No, tak teda poslouchají. Sedím v Continentalu, ne – v Corse – počkat, ne: v Arku – copak to povídám: v Edisonu to bylo, vypravuju, jaký mám s tím místem starosti – povídá Minkus – kterej Minkus? – Ale kdepak – ten už je nebožtík. To je Minkus – vědí ten! Povídá Minkus, copak že jdou od Bauma pryč? Já na to: To nevědí, že je Baum hotov, že už neexistuje Baum? – Ale jdou, diví se Minkus, copak tak najednou? – Jaký najednou? Pořád chodilo zboží, samý zboží, samý zboží a žádný peníze, žádný peníze, žádný peníze – říkal starej Baum: Jo, to jsou obchody – všichni zákazníci umřeli, a který neumřeli, ti nic nekupují, protože nemají peníze ti zákazníci, který neumřeli. No, a na tuhle nemoc umře každá firma, tak to Baum zavřel a personál propustil. Najednou se do našeho hovoru vmísil Löwit – nikdo s ním nemluvil – a povídá: Já mám pro ně místo, krásný místo! – Jaký místo? ptám se. – No, povídá: Spojené jihozápadní továrny na zboží porculánové a kameninové hledají disponenta – povídala slečna Weissbach – moc šikovná slečna, už je u tý firmy šest let, že jí to místo nabízeli. – A proč to nevzala ta slečna Weissbach? ptám se. – Prosím vás, povídá Löwit, ona to nepotřebuje – má známost, možná že se bude vdávat – já vím moc! – No, povídám, to by nebylo špatný, jaká je adresa? Počkají, povídá Löwit, zítra sem přijde tuhle dobu ta slečna, pak se můžeme domluvit – ona tam má velký slovo, ta slečna – povídá, že by bez ní nemohla firma existovat. Dobře. A kdo druhý den nepřijde? – Slečna Weissbach. – Proč nepřišla? – Moc práce, přijde zítra. – Slečna Weissbach nepřišla? – Kde je slečna Weissbach? – Prosím vás, povídá Löwit, k čemu potřebujou slečnu Weissbach? Už není u firmy – dali ji pryč – budou se s ní zlobit – nebyla nic vert. Jestli mě poslechnou, povídá Löwit, jdou {{Cizojazyčně|de|zu der bechoweten Judin}}
„Co mám tomu říkat, pane Kraus? Já nic neříkám. Jenom jedný věci se divím –“
|