Máj (almanach 1858)/Upomínka na K. Hynka Máchu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robotické přidání navigace; kosmetické úpravy |
- prázdné parametry {{Textinfo}}; - prázdné parametry {{NavigacePaP}}; - whitespace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
| PŘEDCHOZÍ = Den v Sydenhamu
| ČÁST = Upomínka na K. Hynka Máchu
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Upomínka na K. Hynka Máchu
| AUTOR = [[Autor:Karel Sabina|Karel Sabina]]▼
| AUTOR-UVEDEN-JAKO = K. S.▼
▲| AUTOR = [[Autor:Karel Sabina|Karel Sabina]]
| ZDROJ = ''[[Máj (almanach 1858)|Máj]]. Jarní almanah na rok 1858.'' Praha: H. Dominikus, 1858. s. 295–317.▼
▲| AUTOR-UVEDEN-JAKO = K. S.
|
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karel Hynek Mácha]]▼
▲| ZDROJ = ''[[Máj (almanach 1858)|Máj]]. Jarní almanah na rok 1858.'' Praha: H. Dominikus, 1858. s. 295–317.
▲| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karel Hynek Mácha]]
}}
{{Forma|proza}}
Zpomínky někdy člověka ovanou, jako první vlažné dechnutí jarní po dlouhé tuhé zimě. Jako výdechy květin dotknou se zchlazené mysli a v ladný sen ji ukolébají uprostřed neladné přítomnosti. Působení jejich na individuální vývin jest mocné a značné. Povahy naše zajisté nejsou plodem dojmů okamžitých, ale výsledky nashromážděných názoru a nabytých zkušeností. Jako dávná pozapomenutá melodie, tak k nám některý ten názor, některá ta zkušenosť časem zavítá v plné svěžesti prvního, původního svého objevení se a duch náš milerád se zanáší pozorováním obrazů z vlastní minulosti i tenkrát, kde jiného interessu v sobě nechovají, nežli právě osobního a cena jejich na pouhém domýšlení spočívá. Jakž teprv, když zpomínka taká platí látkám pro nás důležitým a všeobecně zajímavým, splývajíc i s životními otázkami našemi! —
Řádek 26 ⟶ 19:
Koho šťastná náhoda s osobami v jakémkoli ohledu vynikajícími svedla, ten zajisté z obcování takového i v náhledech získal i novými myšlénkami se obohatil, měl-li vůbec jen poněkud pravé pojímavosti. A čím blíže mu takové osoby směrem a snahou stály, tím hojnější z nich kořisť.
I stěsněný obor národního a literárního života našeho z nepříliš dávné minulosti mnohý obrázek, mnohý oživující výjev poskytuje, jenžby k objasnění a ocenění posvátných Čechům snah valně přispěl a směry snažitelů v pravdivější světlo stavěl, kdyby — někdy snad úmyslně — nevděčným rouchem nevšímavosti nebyl zahalován a z paměti současníků se nevytrácel. Poznání mužův a mladíkův, kteří při nových základech sesutého chrámu s horlivým zápalem se účastnili, přináleží k poznání dějin stavby samé, a komu vysvítá, že skoro každý kámen, každé rukou hnutí na obnovující se stavbě té s zapřením sama sebe spojeno bylo, a že neukončená posud práce ještě mnohých rázných a šťastnějších sil zpotřebuje, nežli k jakés výši dospěje: zajisté rád se pozastaví u zpomínek na zasloužilé předchůdce, tím více, ana horlivosť a zápal jejich k podobným snahám mocně nás povzbuzuje.
Tvůrčí síla se nám zde ovšem v zajímavějším světle objeví, nežli pouze klopotivá horlivosť; neboť rozvinující se v národě živly básnické půvabnější momenty k pozorování nám poskytují, nežli unavující pilnosť snášejících sběratelů. Jináť jest práce umělcova, který mramorovými sloupy chrám ozdobuje a jiná všedních pomahačů, kteří pouze látky dovážejí; i ačkoli celek jen spojenými silami obou docíliti se dá, předce oko potomstva jen na veleplodech se síliti, jen nadšením umělců, jen velikými myšlénkami hlubokých skoumatelů se rozníceti může. Veleplody tyto, nechť pak vznikají ze smělého a vznešeného vzletu operutěné fantazie aneb se z důsledných postupů myšlénkových podmanivým rázem vyvinují, vždy mohútná působí sloupení, na nichžto zdar a sláva národu spočívá. Umění a věda jsou ty propyleje, v jejichž stínu duch se omlazuje a ku skvělejší budoucnosti dozrává.
| |||