Antologie z oper/Psohlavci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Antologie z oper | PŘEDCHOZÍ = Cesta oknem | ČÁST = Psohlavci | DALŠÍ = Na starém bělidle }} {{Textinfo | TITULEK = Psohlavci | AUTOR = Alois Tvrdek | POPISEK = | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Antologie z oper, díl 1., str. 113-116 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|9a58f820-dbf2-11e7-bbbb-005056827e51}} | VYDÁNO = 1922 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = w:Psohlavci (opera)|Psohlavci…“ |
m náhrada znaku z jiné znakové sady; kosmetické úpravy |
||
Řádek 5:
| DALŠÍ = Na starém bělidle
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Psohlavci
Řádek 16 ⟶ 15:
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Psohlavci (opera)|Psohlavci (opera)]]
}}
{{Forma|proza}}
= Karel Kovařovic: ''Psohlavci'' =
Řádek 25 ⟶ 23:
== Obsah ==
{{Prostrkaně|Jednání první.}} Část chodské vsi Oujezda s pohledem do nádvoří Kozinova statku. — Ze vsi ozývá se lidová píseň, odpovídající chmurné náladě Jana Koziny, u něhož staví se věrný druh jeho Jiskra Řehůřek, dudák. Tomu Kozina vypravuje svůj trud. Ani vlastní máma mu nevěří. Přišel totiž této noci potají rychtář Syka s Kryštofem Hrubým do statku, aby uschovali před slídiči pergameny dané Chodům českými králi, uložené v kované truhlici, již otec jeho dříve míval pod ochranou. Odnesli je na výměnek k matce; u něho se vůbec nezastavivše. Tato nedůvěra k slzám ho
{{Prostrkaně|Jednání druhé}}. Obraz první. Síň na zámku trhanovském. Laminger se těší, že se pergamenů zmocnil, a dává předvolati všecky rychtáře chodské a oba své vězně, aby před jejich očima vzácné listiny práva chodského ohněm zničil. Marně přimlouvá se za dobrý, nešťastný však lid manželka Lomikarova, Kateřina — Laminger sám metá pergameny do plamene a vrací Chodům praporec s psi hlavou v štítu, kterýžto znak vykládá v ten smysl, že Chodové mají vždy své vrchnosti býti věrnými. Vtom jízdní posel přináší listinu, v níž vídeňská vláda nařizuje, aby chodský spor byl dojednán před apelačním soudem v Praze. Chodové potěšeni tím, že jejich věc ještě není zcela udolána, odcházejí ze zámku. —
{{Prostrkaně|V druhém obraze znázorněn}} jest odjezd chodských rychtářů. Jízdy do Prahy chce se zúčastniti s Kozinou i Jiskra, jemuž žena v tom brání. Než i Kozina mu domlouvá, aby zůstal a pomáhal opuštěné jeho matce a ženě. Sám jat jest neblahou předtuchou ježto se mu ve snách zjevil otec prorokující, že poteče krev. Přispěchavší Dorla oznamuje vyděšené Hančí, že Jiskra zůstane doma. Jak ráda by též Hančí byla bez starosti o milovaného manžela — než tomu nelze ustoupit, ježto jde hájit volnosti, po níž všecken lid touží. Doprovázeni hudbou odjíždějí rychtáři a Kozina k apelačnímu soudu. Kozina má důvěru v šťastné pořízení, spoléhaje na oba zachráněné dekrety, které s sebou veze. Pouze Přibek by věc rozuzlil nejraději čekanem.
{{Prostrkaně|Jednání třetí.}} Síň apelačního soudu. {{Prostrkaně|První obraz}}. President ohlašuje Chodům, že jejich privilegia pozbyla platnosti a že nyní stejně poddáni jsou vrchnosti, jak selský lid kdekoli jinde v Čechách. Marně Kozina dokazuje, jaká křivda se jim děje, marně posledními dvěma dekrety právo chodské opírá president káže písaři, aby je zničil a napomíná Chody, aby se vrátili k práci a poslušnosti. K závěru vstupuje Lomikar a oznamuje, že na Chodsku vypukla krvavá vzpoura. Soud propouští rychtáře s hrozbou, že životy ručí za pořádek ve svých dědinách; vyzývá je pak, aby se přísežně zřekli bývalých výsad svých a učinili jménem krajanů slib poddanství Lamingerovi. Když se Chodové po příkladu Kozinoivě zdráhají uposlechnouti, president dává je s vojenským průvodem doprovoditi domů, Kozinu však odevzdává hrdelnímu soudu pro buřičství. Marně prosí zaň Chodové; Kozina jest přesvědčen, že pro něj přichystán jiný krov než domácí. Neboť: »Zkušenost stará povídá, co schvátil vlk, že nevydá.«
{{Prostrkaně|Druhý obraz.}} Vězeňská jizba v radnici plzeňské. — Kozina jest odsouzen k smrti. Zrána před popravou zjeví se mu obraz chodské vzpoury, potlačené vojskem. Zří mezi padlými jmenovitě praporečníka Chodů, Přibka. Vcházející Jiskra, louče se s mileným druhem, vypráví že se z rozkazu Lomikarova musí strašného divadla popravy zúčastniti zástupcové všech chodských dědin. Nastává rozrušující loučení se ženou, matkou a dětmi. I Lomikar vchází vyzývaje naposled Kozinu, aby se pokořil. Hrdě odmítá odsouzenec a volá před popravou Lomikara do roka a do dne na boží soud.
{{Prostrkaně|Třetí obraz.}} Uplynul právě rok od Kozinovy popravy. Na zámku trhanovském shromáždila se lovecká společnost, před níž se Laminger vychloubá, jak zkrotil zpupné Chody. Výčitky svědomí přemáhaje vínem a nucenou veselostí, vysmívá se Kozinovi, že ho volal jako prorok na soud do roka a do dne. Dnes lhůta dochází — a jest přece zdráv a čilý. Náhle však uzří před sebou stín Kozinův, opakující osudná slova. Raněn byv mrtvicí Laminger padá bezvládně na podlahu.
|