Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/37: Porovnání verzí

Na neštěstí však také starý pytlák Žvanec blížil se k mláďatům. Matka dala dětem zna­mení »krr, krr!« (skryjte se!) a běžela vstříc člo­věku, zrovna jako její manžel běžel vstříc psu. Plna lásky mateřské a zkušená v lese vyklouzla neslyšně, až stála zrovna před pytlákem. Potom vznesla se šumným tepem křídel do výše, zapotácela se však zase do listí a stavěla se tak schromenou, že pytláka na okamžik zmýlila. Ale když pak zvolna se odtud hýbala, vlekouc za sebou křídlo, poznal pytlák hned, co to zna­mená — věděl, že to byl úskok, by ho odlá­kala od mladých a rozpřáhl se k smrtonos­né ráně. Malá maminka byla však obratná, ši­kovně se uhnula ráně a odkulhala za stromek, by začala tutéž hru znovu. Zase se pytlák po­kusil zabít ji holí, ale znovu v pravý čas usko­čila a statečně před ním lezla, by ho odvedla od svých bezbranných maličkých. Pytlák roz­vzteklen nezdařenými pokusy ji zabít, vzal pušku a vypálil na ni náboj, který by stačil k zabití medvěda. Ubohá, statečná, obětavá ma­minka byla mrtva.