Balady a romance/Romance o Karlu IV.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
obsah stránky nahrazen textem „vykuř mi péro kundo“ značky: nahrazeno revertováno |
antivandal značka: ruční vrácení zpět |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Balady a romance
| AUTOR = Jan Neruda
| ČÁST = Romance o Karlu IV.
| PŘEDCHOZÍ = Romance o černém jezeře
| DALŠÍ = Romance o jaře 1848
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Romance o Karlu IV.
| AUTOR = [[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]]
| LICENCE = PD old 70
| ONLINE = {{Kramerius|ABA001|23419636}}
| VYDÁNO = [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 189 – 191.
}}
<poem>
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu —
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
»Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína — dolej výš —
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!«
král Karel vesel káže.
»Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo —
toť první víno, které v Čechách zrálo —
aj tedy vzhůru, pijme již!«
A pili — král však náhle prsknul:
»To že je víno? tenhle kvas?
vždyť ústa křiví, láme vaz!«
a zlostně rukou mrsknul.
»Eh — vezu révu z Burgund sem,«
král dál a dál si v zlosti svoji vede,
»a takovouhle peluň mně z ní svede
ta velebená česká zem!
Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,
že sčesám trpké trnky z nich,
a chceš-li klidit pustý smích,
zde růže sázet radím!
Však jaká země — taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí —
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci co chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas —
mám já to bídu s vámi!«
Přec zase číši k ústům zdvih’,
a napiv se, své velké dobré oči
teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,
ten však je jako pěna tich.
Jen – aby marně nezahálel —
pan Bušek máčel zub a pysk
a víno ku půnebí tisk’
a po jazyku válel.
»Ba je to bída«, děl zas král
a rychle zavdal sobě vína znovu,
tak rychle, jak by bránil zlému slovu;
však kolem úst již úsměv hrál.
»Mám žízní umřít? — na mou víru,
Ty’s oslep’, páže — nevidíš,
že přede mnou je prázdná číš? —
- a dej mi dobrou míru!«
»Pij, Bušku — již se nezarmuť —
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý —
a našel již v tom víně chuť.
Víš — zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas —
my, myslím, už se vpili!«
»Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se — však květe po svém, v osobité kráse,«
Teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice
»ach, přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!«
(Tamt. — Ve Světozoru, 1882.)
</poem>
[[Kategorie:Poezie]]
| |||