Moderní básníci francouzští/Kain: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robotické přidání navigace; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 11:
| ZDROJ = ''[[Moderní básníci francouzští]]''. Praha: Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 16.
| ONLINE = {{Kramerius|nkp|907e29d0-9e4d-11dc-ae81-000d606f5dc6}}
| LICENCE = PD old 70
}}
<poem>
Jak sfinga ležel Kain, natažen v písku nah,
snil: Růžová, hle, krev se jiskří z toho těla
i z ženských ňader těch, jež chropotem se chvěla.
Já řetěz červený kol šíje jsem mu stáh’.
A teď sní v poklidu. Nad ním se hrobka ztměla,
je mrtev, nepomstěn, já bdím zde a mám strach,
mnou vzplála svatozář na jeho kučerách…
Bůh vysmívá se mi. Má duše nemyslela,
Že záštím ověnčím, co bylo jeho slávou,
že budou plakati nad jeho něžnou hlavou,
nad jeho čistotou, pro niž má závisť vzplála.
Má žeň teď hrůza jest a žní tou jsem se znavil.
Vzdor, věčný Bože, vzdor! Pěsť zatínaje pravil.
Vzhleď k nebi, hvězdu zřel a ta se usmívala.
</poem>
| |||