Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/127: Porovnání verzí
m ť/ď |
|||
Stav stránky | Stav stránky | ||
- | + | Korektura:Zkontrolováno | |
Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
potřetí zavážel někam do učení |
potřetí zavážel někam do učení či na výměnu jakéhos mladíka, jemuž byl poručníkem. To mi vyprávěl, když se znova v soudní síni objevil. |
||
Bylo na podzim |
Bylo na podzim z večera, když na dvéře mého pokoje bylo nesměle zaklepáno. Zvolám »vejděte!«, dvéře se otevrou a do pokoje vchází – pan Koňura. |
||
»Aj, aj, pan Koňura! Jak jste mne nalezl? Co vás ke mně přivádí?« volám překvapen. |
|||
Pan Koňura vstupoval s kloboukem v ruce, zavřel opatrně dvéře, aby nebouchl, |
Pan Koňura vstupoval s kloboukem v ruce, zavřel opatrně dvéře, aby nebouchl, pozdravil s hlubokou poklonou a sáhnuv pro šátek otíral čelo, na němž perlily se krůpěje potu. Tvář jeho byla zardčlá stoupáním do schodů, plíce jeho silně oddychovaly. |
||
dychovaly. ' |
|||
»Ale sedněte, sedněte, pane Koňuro, |
»Ale sedněte, sedněte, pane Koňuro,« pobízím hosta. »Odpočiňte trochu.« |
||
»Ne |
»Ne vašnosti,« promluvil staroch, »nebudu dlouho zdržovat. jen na minutku, když dovolíte.« |
||
A dosedl unaveně na židli, již jsem přisouvl. |
A dosedl unaveně na židli, již jsem přisouvl. |
||
Řádek 16: | Řádek 15: | ||
Otřel si čelo a tváře, přejel šátkem i spocený krk a pak zastrčiv šátek upřel na mne milé svoje modré oči neobyčejně pevně a s jakousi velikou otázkou; hleděl tak okamžik a konečně řekl: |
Otřel si čelo a tváře, přejel šátkem i spocený krk a pak zastrčiv šátek upřel na mne milé svoje modré oči neobyčejně pevně a s jakousi velikou otázkou; hleděl tak okamžik a konečně řekl: |
||
»Ani bych se byl neopovážil, kdybych vašnosti tak dobře neznal jako solidného a citelného pána, a teď |
»Ani bych se byl neopovážil, kdybych vašnosti tak dobře neznal jako solidného a citelného pána, a teď teprv děkuju pánu bohu, že jsme se sešli. Mám mrzutosť, vašnosti, velkou mrzutosť, a je to samá navedenosť špatných lidí. Mám zejtra u soudu nějaké pozastavení, svědčení – jsem do toho zapleten, ani nevim jak…« |
||
» |
»Zítra?« přerušil jsem ho nedočkavě. »Před porotou? To je jakýs podvod, nemýlím-li se?« |