Wikizdroje

Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/115: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzí
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
78 250 editací
m diakritika
Skim (diskuse | příspěvky)
18 586 editací
 
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Nebylo zkontrolováno
+
Korektura:Zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:
byla venku, ale chopila se znova kabátu a ~povytáhla jej trochu na světlo. Jediný pohled sivého oka poučil Krampulu, komu kabát náleží. Srovnal šatstvo, zavřel dvířka šatnice a přistoupil ke svému pultu. Psal a_psal, ale nějak roztržitě, a supěl nosem jako obyčejně.
byla venku, ale chopila se znova kabátu a povytáhla jej trochu na světlo. Jediný pohled sivého oka poučil Krampulu, komu kabát náleží. Srovnal šatstvo, zavřel dvířka šatnice a přistoupil ke svému pultu. Psal a psal, ale nějak roztržitě, a supěl nosem jako obyčejně.


Pracoval dnes mimo obyčej horlivě, a stalo se zase po dlouhém čase, že zbyl v pisárně do posledka. Všichni písaři byli již opustili sklad, jen Skladník Ledvinka dodělával nějakou práci. Konečně byl také hotov, umyl si łruce, shodil pracovní kabát, oblékl se a přeje Krampulovi dobrou noc 'ubírał se pomalu ke dveřím. Náhle zastavilo jej zvolání Krampulovo:
Pracoval dnes mimo obyčej horlivě, a stalo se zase po dlouhém čase, že zbyl v pisárně do posledka. Všichni písaři byli již opustili sklad, jen skladník Ledvinka dodělával nějakou práci. Konečně byl také hotov, umyl si ruce, shodil pracovní kabát, oblékl se a přeje Krampulovi dobrou noc ubíral se pomalu ke dveřím. Náhle zastavilo jej zvolání Krampulovo:


»Pane Ledvinka, počkaj' trochu! Podívaj' se, nemaj* na sobě cizí kabátň:
»Pane Ledvinka, počkaj' trochu! Podívaj' se, nemaj' na sobě cizí kabát?«


Ledvinka stanul, mrskl okem po svrchníku a: odpověděl pokojně:
Ledvinka stanul, mrskl okem po svrchníku a odpověděl pokojně:


»Ne, nemám, to je můj svrchník.«
»Ne, nemám, to je můj svrchník.«


»Tak jdou sem,« řekl podivným hlasem Krampula, ale nečekaje, až Ledvinka přání jeho vyhoví, přikročil k němu rychle, hrábl do jedné z postranních kapes a vytáhl z ní několik kousků pečetního vosku, zlomků, tyčinek to při balení přeražených, jaké se obyčejně znova rozpouštěly a do formiček vlévaly. Nepříjemný jeho pohled spočinul na tváři Ledvinkově. »Co pak to vynašejířa
»Tak jdou sem,« řekl podivným hlasem Krampula, ale nečekaje, až Ledvinka přání jeho vyhoví, přikročil k němu rychle, hrábl do jedné z postranních kapes a vytáhl z ní několik kousků pečetního vosku, zlomků, tyčinek to při balení přeražených, jaké se obyčejně znova rozpouštěly a do formiček vlévaly. Nepříjemný jeho pohled spočinul na tváři Ledvinkově. »Co pak to vynašejí?«


Ledvinka zbledl jako papír a rty se mu začaly třásti. Nemohl ze sebe vyraziti slova.
Ledvinka zbledl jako papír a rty se mu začaly třásti. Nemohl ze sebe vyraziti slova.


»No, kam to nesou, oni zloději, co? Kolik centů už takhle ukradli? Komu to prodávaj7, povědí, než zavolám policajta!« '
»No, kam to nesou, oni zloději, co? Kolik centů už takhle ukradli? Komu to prodávaj', povědí, než zavolám policajta!« '


Ledvinka třásl se na celém těle; teď pozvedl hubené ruce, sepjal vyzáblé prsty a pronesl skoro plačky:
Ledvinka třásl se na celém těle; teď pozvedl hubené ruce, sepjal vyzáblé prsty a pronesl skoro plačky:
Citováno z „https://cs.wikisource.org/wiki/Stránka:Z_pražských_zákoutí.pdf/115“