Výbor lyriky (Shelley)/Západ slunce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m iw
doplnění a oprava podle novějšího zdroje
Řádek 12:
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|ZDROJ=SHELLEY, P. B. ''[[Výbor lyriky (Shelley)|Výbor lyriky]]''. Praha: J. Otto, 1901. s. 20–22.
|ZDROJJINÉ=Vydáno též v ''[[Moderní básníci angličtí]] (1700—1800)'', překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s.  195–197.
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
Řádek 22:
jenž taje v modru nebes poledních,
smrt v boji byla s geniem. Ba nikdo
slasťslast jeho plesu nestihnestih’, jakým dech
mu ustálustal, vzduch jak v žáru poledním,
když s paní lásky své, jež poprv bezdnou
slasťslast sloučeného žití okoušela,
on cestou procházel se u pole,
jež hájem zastíněno na východ,
se volně v obzor tálilotáhlo k západu.západu…
Tam slunce zhaslo teď, však prouhy zlata
se třásly v popelavých mracích, v trávě
Řádek 35:
a v stíny soumraku se mísily,
na lesů hnědých spoustu které lehly.
ZvedZved’ na východě měsíc znícený
se z kmenů zčernalých ve stromů houšti,
co venad výšihlavou vzplál promyk bledých hvězd.
Zda divné, Isabel, to není, děl,
že nikdy neviděl jsem východ slunce?
Tam projít zítra půjdem se a slunce
ty se mnou uvidíš…
 
Té noci jun a dívka leželi,
v spánku i v lásce, tu když přišlo ráno,
byl mrtvý, chladný její milenec.
Ať nikdo milost Boha nezří v tom.
Řádek 46 ⟶ 50:
leč mnoho roků žila, — ač si myslím,
že trpělivost, něžnost, smutný úsměv
a vůle pevná neumřítneumřít’, však žíti
pro otce kmeta, byly šílenstvím,
když šílenstvím jest jiný být než svět.
Jen vidět ji, jakbys četčet’ povídku,
již důmyslný básník stkal, by tvrdá
hnul srdce v bol, jenž matkou moudrosti.
Řádek 55 ⟶ 59:
a bledé tváře byly jako mrtvé
a ruce tenké, tak že bludnou spletí
žil jemných snadno vidělsviděl’s prokmitat
dne rudétřpytné světlo. Tak tvůj vlastní hrob,
v němž ve dne, v noci duch dlí mučený,
je vše, co zbylo, bědné dítě, z tebe!
 
Jenž„Jenž zdědil’s víc, než může dáti zem,
bez vášně klid a ticho bez výčitky,
mají-li mrtví spánek ne — jen oddech,
a jsou-li v skutku tím, co být se zdají,
bez nářku věcmi, aneb jestli žijí
skanuvše v moře lásky hluboké,
téžkéž nápis můj zní stejně jak tvůj: Mír!
 
To pouze její vzdech byl jediný!