O Tau a ctnosti/Část první: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dělení článku |
m Opravy a grafické úpravy |
||
Řádek 14:
[[Image:O Tau obálka 2.jpg|200px|right]]
'''I.'''
1.
Tao, po němž lze kráčeti, není věčné Tao
Řádek 29:
Společně zoveme je hlubokým, hlubším než hluboké, vší duchovosti branou.
'''II.'''
1.
Vědí-li všickni pod nebem, že krásné jest krásné, pak je ošklivé v koncích.
Řádek 52:
Jen právě proto, že při ní netrvá, neuchází mu.
'''III.'''
1.
Nevážiti si moudrých, působí, že lid se nesváří.
Řádek 64:
Věčně působí, aby byl lid bez vědění a neměl přání. Působí, by ti, již mají vědění, netroufali si je i skutkem prováděti.
6.
Dělá-li nedělání (''wei-wu-wei)'', není to potom nevláda.
'''IV.'''
1.
Tao jest prázdné, při tom ten, kdo ho používá, nesmí býti plným.
Řádek 79:
Nevím, čí jest synem. Zdá se, že bylo před (nejvyšším) pánem (ti).
'''V.'''
1.
Nebe a země nejsou humánní; deset tisíc bytostí považují ze slaměného psa (tshu-keu).
2.
Svatý člověk není humánní; sto rodin ''(pek-sing)'' považuje za slaměného psa.
3.
Prostor mezi nebem a zemí - není-liž jako dmuchadlo ''(tho-yok)''.
4.
Prázdný, neohýbá se, v pohybu vychází z něho tím více.
Mnoho mluvení, časté vyčerpání. Není to jako podržeti to u sebe.
'''VI.'''
1.
Údolí duch neumírá. Tomu se říká hluboká ženskost ''(hiuen-pin)''.
2.
Hluboké ženskosti brána – tomu se říká nebes a země kořen.
Řádek 102 ⟶ 98:
Všude se šíříc, jest, jako by tu jen (něco) bylo. Použiješ-li ho, nenamáhej se.
''VII.''
1.
Nebe jest dlouhého věku ''(čhang)'', země trvá dlouho ''(kieu).''
Čím mohou nebe a země býti dlouhého věku a trvání, jest, že nežijí samy sobě. Proto mohou býti dlouhého věku a trvání.
2.
Řádek 111 ⟶ 107:
Není-liž to, že nemá soukromého zájmu? Proto jest s to, aby uplatnil svůj soukromý zájem.
'''VIII.'''
1.
Nejvýš dobrý jest jako voda. Voda umí prospívati desedti tisícům bytostí, aniž se sváří.
Řádek 126 ⟶ 122:
Jsa takový nemá jen sporů. Proto nemá hany.
'''IX.'''
1.
Držeti (něco) a plniti to není jako nechati toho; ohmatávat (něco) a ostříti to, nemůže dlouho býti uchováno.
Řádek 135 ⟶ 131:
Je-li záslužné dílo dokonáno a následovala-li pověst, ve své osobě ustoupiti v ústraní, jest nebes cesta.
'''X.'''
1.Způsobíme-li, aby duch ''(ying)'' objímal duši ''(pek)'' a obsahovali jednotu, můžeme být nerozdělení.
Povolujeme-li co nejvíce ve vyvíjení sil životních, můžeme být jako novorozené děcko.
2.
Řádek 151 ⟶ 147:
To zove se hlubokou ctností.
'''XI.'''
1.
Třicet špicí spojuje se na jednom písti; následkem jeho (pístu) dutosti (prázdnoty) je upotřebitelnost vozu.
Řádek 161 ⟶ 157:
Proto tím co jest, děláme užitečnost, tím co není, děláme upotřebení.
'''XII.'''
1.
Patero barev činí člověka oko slepým,
patero zvuků činí člověka ucho hluchým,
paterá chuť působí, že člověka ústa mýlí se (v chuti).<ref>Číňan uznává pět barev: modrou, žlutou, žlutočervenou, bílou a černou. Čínská škála neznající kvarty a septimy, má jen pět tónů. Patero chutí je: slaná, trpká, kyselá, kořeněná, sladká.
</ref>
2.
Koňské
přivádějí srdce člověka z rovnováhy,
těžce dosažitelné statky činí člověka cestu zkázonosnou.
3.
Proto svatý člověk pro břicho,
Proto opouští ono a chápe se tohoto.
'''XIII.'''▼
▲XIII.
1.
Přízeň a nemilost jsou jako bázeň,
Řádek 185 ⟶ 177:
2.
Co znamená: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň.
Přízeň ponižuje. Dosáhnouti jí, jest jako bázeň, ztratiti ji, jest jako bázeň.
Proto praví se: Přízeň a nemilost jsou jako bázeň. 3.
Co znamená: Hodnosti jsou velké zlo jako tělo?
Řádek 195 ⟶ 188:
tomu, kdo miluje podnebesí jako tělo, možno potom odevzdati podnebesí.
'''XIV.'''
1.
Díváme se na to, nevidíme (nic); jménem zove se to i, tj. rovné (nad povrch nevynikající);
Řádek 205 ⟶ 198:
Jeho hořejšek není jasný, jeho spodek není skryt.
4.
Jak je nepřetržité (bez možnosti rozeznat jednotlivé součástky)! Nemůže býti jménem označeno. Vrací se zase v nebytostnost (bezmaterielnost, neexistenci). To zove se beztvárného tvárnost, bezpodobného podoba, to zove se nevysvětlitelným, neurčitelným.
5.
Jdeme-li ptori němu, nevidíme jeho hlavy,
Řádek 214 ⟶ 205:
Držeti se Taa starověku a tím jednak ovládati poměry nynějšku, jednak naučiti se, znáti počátky starověku: to zove se osnovou Taa.
'''XV.'''
1.
Ve starověku byli ti, kdož uměli býti mistry, jemní, duchoví, hlubocí, pronikaví. Ve své neproniknutelnosti nemohou býti poznáni.
Řádek 233 ⟶ 224:
Právě, že není pln, proto může (jeviti se) ošumělý a nikoli z brusu nový a přece býti dokonalý.
'''XVI.'''
1.
Dospěti vrcholu prázdnoty, jest obdržeti klidu zabezpečení.
Řádek 241 ⟶ 232:
Ke kořeni se vrátiti, zove se spočinouti;
spočinouti znamená vrátiti určení (= život),
vrátiti určení, zove se býti věčným ''(čhang),''
znáti věčné, zove se býti osvíceným,
neznati věčné, působíc nedbání povinností, činí nešťastným.
Řádek 253 ⟶ 244:
Při odumírajícím těle jest mimo nebezpečí.
'''XVII.'''
1.
Za dávného starověku ''(thai-šang)'' nižší (=poddaní)
Kdož byli jim nejbližší, (lid) miloval je, velebil je;
kdož těmto byli nejbližší, (lid) bál se jich;
Řádek 262 ⟶ 253:
Proto: nestačí-li víra (důvěra), dostavuje se zpronevěra,
3.
Jak opatrná
Když bylo záslužné dílo dokonáno a (všecky) záležitosti zdárně vyřízeny, říkalo sto rodin (=lid):
My jsme sami od sebe tak.
'''XVIII.'''
1.
Ocitla-li se velkaá Cesta ''(Tao)'' v úpadku, dostavuje se humánnost a spravedlnost.
Jestliže vědění a ostrovtip vychází (=se ukazuje), jest (panuje veliká neupřímnost.
Není-li šesti příbuzných ''(luk-shin)
Je-li říše a rodina ve zmatku a nepořádku, dostavuje se loyalita a věrnost.
'''XIX.'''
1.
Necháme-li svatosti a opustíme-li moudrost (vědění světské), jest lidu prospěch stonásobný.
Řádek 282 ⟶ 271:
2.
Tyto tři vzíti a udělati kulturou (zevnějším nátěrem), nestačí.
Proto:
ukazuj čistotu,
uchovej prostotu,
prost zájmů osobních,
'''XX.'''
1.
Necháme-li učení jsme bez zármutku.
''Wei'' s ''ngo'' liší se od sebe, jak málo,
''šen'' s ''ngo'' liší se od sebe, jak velice!<ref>''Wei'', ''ngo'' , čínské slovce = ano, prvé rychle a odhodlaně vysloveno, proto čínským obřadnictvím doporučováno hochům, druhé, protažené, pomalé, doporučováno děvčatům. Podstatného obsahového rozdílu v nich není. Druhé pojmy ''šen'' a ''ngo'' jsou hláskově o nic více vzdáleny než předchozí, ale jaký rozdíl obsahový: ''šen'' = dobro a ''ngo'' = zlo.</ref>
2.
Čeho se lid bojí, toho nemožno se nebáti.
Řádek 310 ⟶ 299:
6.
Lidé mají vesměs, k čemu jsou, jen já jediný jsem zabedněný, jak (bych byl) venkovan.
Já jediný liším se od ostatních a tak ctím živící matku ''(šik-mu).
'''XXI.'''
1.
Prázdné ctnosti projev vyplývá jenom z Taa. Taa dělání věcí jest neurčitelné, jest nevysvětlitelné.
Řádek 332 ⟶ 314:
Skrze tohle!
'''XXII.'''
1.
Vyhloubené, potom celé,
Řádek 351 ⟶ 333:
Co děl starověk: Vyhloubené, potom celé, je to snad prázdné slovo? Jako v pravdě celému vracíme se k němu.
'''XXIII.'''
1.
Málo mluviti je samo od sebe (''tsi-žan'', samozřejmé, přirozené). Vichřice netrvá celé ráno, příval deště netrvá celý den. Kdo jest ten, jež to působí? Nebe a země. Ani nebe a země nemohou déle, tím méně je to u člověka.
2.
Proto: kdo sleduje záležitosti po Tau, stává se za jedno s Taem (právě tak jako) ctnostný je za jedno s ctností a viník za jedno s vinou.
3.
Kdo je za jedno s Taem, takého obdržeti těší se i Tao, (právě tak jako) těší se ctnost obdržeti toho, kdo je za jedno s ctností, a vina těší se obdržeti toho, kdo je za jedno s vinou.
Nestačí-li důvěra, dostavuje se zpronevěra.
'''XXIV.'''
1.
Kdo stojí na špičkách nestojí zpříma,
Řádek 377 ⟶ 355:
Proto, kdo má Tao netrvá v tom.
'''XXV.'''
1.
Je bytost smíšená a (přece) dokonalá. Před nebem a zemí povstala.
Řádek 387 ⟶ 365:
Já neznám jejího jména; označiti ji značkou, pravím Tao.
3.
Musím-li však dáti mu jméno, pravím: velký (''ta'').
Velký, tj. Vycházející,
vycházející, tj. vzdalující se,
vzdalující se, tj. vracející se.
4.
(Proto) jest Tao velké, nebe jest velké, země jest velká, i král jest velký.
Řádek 396 ⟶ 374:
5.
Člověk má svým pravidlem zemi, země má svým pravidlem nebe, nebe má svým pravidlem Tao.
Tao
'''XXVI.'''▼
▲XXVI.
1.
Těžké jest kořen lehkého,
klid jest pohybu kníže.
2.
Proto svatý člověk, celý den v chůzi, neodchází od spížního vozu (''tsi-čung'').
3.
I když má skvostné výhledy, sedí jako vlaštovka (''gen'' = klidně), nad ně povznesen.
4.
Ale jak pak, jestliže někdo, jsa pánem deseti tisíc vozů válečných (= nejvyšší vojevůdce = císař), ve své osobě béře na lehkou váhu podnebesí (= říší)?
Jeli lehkovážný, tu ztratí čhin (vasaly, ministry, neb i všeobecně úřednictvo), je-li ukvapený, ztratí ''kiün'' (knížectví,
▲Jeli lehkovážný, tu ztratí čhin (vasaly, ministry, neb i všeobecně úřednictvo), je-li ukvapený, ztratí kiün (knížectví,* hodnost v říší).
'''XXVII.'''
1.
Umí-li kdo choditi, nezanechává kolejí ni stop,
Řádek 432 ⟶ 404:
Tomu se říká důležité a významné.
'''XXVIII.'''
1.
Znáti svoji mužskost a podržeti svou ženskost,(takový) je říše údolem, (k němuž jako vše v přírodě směřuje).
Řádek 438 ⟶ 410:
2.
Znáti své bílé a podržeti své černé, takový jest podnebesí vzor.
Je-li kdo podnebesí vzor, neuchyluje se (od něho) věčná ctnost a on vrací se zpět k bezvrcholkovitosti (''wu-kit'').
3.
Znáti svou slávu a podržeti svou hanu, takový jest podnebesí údolím.
Řádek 444 ⟶ 416:
4.
Spadla-li sukovatost, máme potom nádobu.
Užije-li svatý člověk jí (své samorostlosti), tu stává se starším (''čang'') nad úředníky (''kuan'').
Proto velký ve správě neraní.
'''XXIX.'''
1.
Přál-li by si něškdo, vzíti podnebesí (říši) a udělati je, viděli bychom na konec, že nedosáhl toho.
Podnebesí jest duchovní nádoba (''šin-khi'') a nemůže věru uděláno býti.
Kdo je dělá, ničí je, kdo po něm sahá, tomu uniká. 2.
Z bytostí jedny jdou, jiné ustupují,
Řádek 459 ⟶ 432:
Proto: Svytý člověk nechává přílišného, nechává výstředního, nechává vyvyšování.
'''XXX.'''
1.
Ten, kdo po Tau stojí po levici pána lidí, zbraněmi neznásilňuje podnebesí; takové konání rádo se vrací.
Řádek 471 ⟶ 444:
jsa rozhodný, není násilný.
3.
Bytosti vyrostše (''čuang'', var. ''Kiang'', zesílivše) stárnou; tomu se říká ne-Tao.
Ne-Tao je brzy v koncích.
'''XXXI.'''
1.
Nejlepší zbraně nejsou nástroje štěstí; z bytostí každá jich nenávidí. Proto ten, kdo má Tao, při nich netrvá.
2.
Je-li šlechetný doma, tu váží si levice; používá-li zbraní, tu váží si pravice. Tak zvané zbraně nejsou nástroje štěstí, nejsou nástroje šlechetného.
3.
Použije-li jich, že nemůže jinak, považuje mírumilovnost a pokoj za vyšší. Vítězí-li neshledává to pěkným, nebo shledávati to pěkným, znamená radovati se z usmrcování lidí. Ten však, kdo by se radoval z usmrcování lidí, bude stěží asi s to, aby dosáhl svého úmyslu v podnebesí.
4.
Při šťastných zaměstnáních, dává se přednost levici, při nešťastných zaměstnáních dává se přednost pravici. Kdo stojí po straně toho, jenž velí vojsku (=podvelitel), stojí vlevo. To znamená: zaujímá vyšší místo, a tak postavují jej po smutečním obřadu.
5.
Kdo usmrtil velké masy lidu, oplakávej jej tiše se soucitem a lítostí. Že je vítězem v boji, postavují jej po smutečním obřadu (''sang-li'').
'''XXXII.'''
1.
Tao jako věčné jest beze jména; jakkoli jeví se ve své samorostlosti malým, není celé podnebesí (= vše pod nebem) s to (''put-neng''; var. ''put-kam'', netroufá si), dělati mu ministra (''čchin'' = sloužiti mu). Kdyby lenních knížat král (''heu-wang'') mohl přidržeti se (ho), přišlo by deset tisíc bytostí (vše ve světě) samo do sebe vstříc, nebe a země by se navzájem spojily, by seslaly sladkou rosu, a lid, aniž by jim to kdo poroučel, sám do sebe byl by správný.
2.
Počne tvořiti a má jméno.
Řádek 510 ⟶ 469:
Srovnáme-li Taa trvání v podnebesí, podobá se zajisté poměru potoků a údolí k zokům a mořím.
'''XXXIII.'''
1.
Kdo zná lidi, je moudrý,
Řádek 523 ⟶ 482:
Kdo zemře a nezajde, jest dlouhého věku (nesmrtelný).
'''XXXIV.'''
1.
Jak proudí velké Tao všude! Může býti v levo, v pravo. Deset tisíc bytostí vzhlíží k němu s důvěrou, by zrodily se, a nejsou odmítány.
2.
Když jest zásluha úplná (záslužné dílo dokonáno), nezve je majetkem. Miluje a
3.
Proto: Světec nedělá až do konce (= po celý život) nic velkého (po názoru světa), ale právě proto může naplnit svoji velikost.
'''XXXV.'''
1.
Drží-li se kdo velkého obrazu (''ta-siang'' = Tao), dostaví se podnebesí (celá říše). Dostaví se, aniž dozná újmy. Má naopak klid a zdar.
2.
Při hudbě a rýžovém koláči cizinec jsoucí kolem zůstane státi.
Řádek 545 ⟶ 500:
užívá-li se ho, nemůže se s ním přijít ke konci (= je nevyčerpatelné).
'''XXXVI.'''
1.
Má-li něco chtíti se stahovati, musilo se zajisté (dříve) roztáhnouti,
Řádek 560 ⟶ 515:
[[Image:Lao-c 1.jpg|200px|right]]
'''XXXVII.'''
1.
Tao je věčně bez činnosti, při tom není co by dělalo.
Jestliže změněny zatoužily by se hnouti, já držel bych je na uzdě bezejmennou samorostlostí.
2.
Nebo: Je-li tu bezejmenná samorostlost, jsme as i bez přání.
Dospějeme-li tím, že nemáme přání (''wu-yuk''), klidu, je podnebesí (říše) samo od sebe spořádáno (''čing''; var. ''ting'' = klidno).
</poem>
[[Kategorie:Části]]
| |||