Katolický sjezd: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rekat
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m -manuální kategorizace dle autora; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Katolický sjezd
| AUTOR = [[Autor:Karel Kramář|Karel Kramář]]
|PODTITULEK=
| VYDÁNO = 29.06.1935
|AUTOR=[[Autor:Karel Kramář|Karel Kramář]]
| LICENCE = PD- old- 70
|POPISEK=
| ZDROJ = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7168786 Národní listy, roč. 75, č. 178, str. 1]
|PŘELOŽIL=
|ORIGINAL=
|VYDÁNO=29.06.1935
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|LICENCE-PŘEKLAD=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|ZDROJ=[http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7168786 Národní listy, roč. 75, č. 178, str. 1]
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 28 ⟶ 17:
Cítili jsme všeho toho důsledky v Paříži, kde bylo v boji o Těšín usilovně využíváno proti nám povalení mariánského sloupu…
 
Konečně i tato horečka přešla a my jsme si poznenáhla navykli {{Prostrkaně|státnímu}} myšlení, a je nanejvýš charakteristické, že vyřešení nejpalčivějších problémů sporů s církví — vzpomínám zejména otázky Husovy — podařilo se všenárodní koalici, Pětce, a to bez příkrého, nesmiřitelného odporu katolické strany lidové. Tím pak byla zahraničnímu úřadu otevřena cesta k jednání o t. zv. {{Prostrkaně|Modus vivendi}}, jenž má pro nás v otázce oboustranného zahraničního církevního majetku eminentně státní význam. Je při tom ovšem přímo překvapující osud diplomatického zastoupení Sv. Stolice u nás. Začalo to nepochopitelným stanoviskem našeho tehdejšího vídeňského vyslance k zástupci vídeňské nunciatury v otázce vlivu státu na jmenování pražského arcibiskupa, pokračovalo odchodem nuncia Marmaggiho po vyvěšení praporů s kalichem na pražském Hradě a končilo odchodem druhého nuncia Ciriaciho, který v otázce Modu vivendi nám ve Vatikáně bezesporně urovnával cesty a nemohl — tentokrát ne naší vinou — dokončiti, na čem tak usilovně a úspěšně pracoval…
 
Zatím se mnoho změnilo a je dojista velmi význačným, že papež legátem jmenoval Francouze, {{Prostrkaně|kardinála Verdiera}}, stejně, že zrovna tento velmi vlastenecky cítící francouzský kněz tak důrazně ukazuje na sjednocující úlohu katolicismu mezi národy, naši republiku obývajícími, což ještě je stupňováno tím, že se účastní sjezdu také vídeňský kardinál dr. Innitzer, a to dojista ne bez vědomí a souhlasu Vatikánu. Není pochyby, že je toto gesto Vatikánu velmi význačné pro naši mezinárodní pozici. Zrovna v době, kdy v Německu mluví o „divokých“ Čechoslovácích a vítězství Henleinovo by rádi vysvětlili jako zoufalý výkřik utlačovaných Němců, je víra Vatikánu, o poměrech u nás dojista nejlépe zpraveného, že by mohlo býti katolictví pojítkem různých našich národností nejvýmluvnějším důkazem, že {{Prostrkaně|o nějakém utiskování Němců ani Maďarů u nás nemůže být řeči}}. Opravdu utiskované menšiny by žádná náboženská jednota nedovedla smířiti s panujícím, nespravedlivě menšiny utiskujícím národem! Je tedy všecko, co Vatikán pro sjezd katolíků udělal, mezinárodně pro náš stát velmi vážné a cenné.
 
My ovšem, kteří upřímně vděčíme za toto tak slavnostní uznání spravedlnosti naší národnostní politiky, bohužel, krásných nadějí papežekého legáta nemáme, znajice až příliš bolestně německou psychologii, i těch — věřících. Což však neznamená, že bychom zázrak, kardinálem Verdierem vytoužený, nevítali s upřímnou radostí. Naopak! Ale všemu, po čem touží kardinál-legát, nejlépe posloužíme, neztratíme-li nikdy víru ve {{Prostrkaně|vítězství pravdy a spravedlnosti}} a ničím se npdáme odvrátiti {{Prostrkaně|od politiky ušlechtilého, tradičního českého nacionalismu, hotového vše obětovati pro blaho a štěstí}} národa, ale vždy také ochotného k mírnému soužití se všemi, jichž nacionalismus také je oddanou láskou k svému, nikdy však nespravedlivou touhou po cizím. Naše vlast byla dějištěm těžkých bojů náboženských, a přece svobodni dopracovali jsme se k naprosté náboženské snášenlivosti, která zůstane dojista jedním z pevných a trvalých základů všeho našeho veřejného a státního života. Nelze ztráceti víru a naději, že i v otázkách národnostních k tomu dojdeme, bohužel, ne bez těžkých bojů, pro národ náš, obklopený odpůrci, těžších než pro každý jiný národ! {{Prostrkaně|Věřím však, že se i v nejtěžších bojích nezpronevěříme své věrnosti pravdě a spravedlnosti, pro niž jsou}} nám zrovna katolický sjezd a ideální naděje papežského legáta nejvýmluvnějším svědectvím.
Řádek 37 ⟶ 26:
[[Kategorie:Národní listy]]
[[Kategorie:Články z roku 1935]]
[[Kategorie:Karel Kramář]]