Katolický sjezd: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rekat |
m -manuální kategorizace dle autora; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Katolický sjezd
| AUTOR = [[Autor:Karel Kramář|Karel Kramář]]▼
| VYDÁNO = 29.06.1935▼
▲|AUTOR=[[Autor:Karel Kramář|Karel Kramář]]
| ZDROJ = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7168786 Národní listy, roč. 75, č. 178, str. 1]▼
▲|VYDÁNO=29.06.1935
▲|LICENCE=PD-old-70
▲|ZDROJ=[http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7168786 Národní listy, roč. 75, č. 178, str. 1]
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 28 ⟶ 17:
Cítili jsme všeho toho důsledky v Paříži, kde bylo v boji o Těšín usilovně využíváno proti nám povalení mariánského sloupu…
Konečně i tato horečka přešla a my jsme si poznenáhla navykli {{Prostrkaně|státnímu}} myšlení, a je nanejvýš charakteristické, že vyřešení nejpalčivějších problémů sporů s církví — vzpomínám zejména otázky Husovy — podařilo se všenárodní koalici, Pětce, a to bez příkrého, nesmiřitelného odporu katolické strany lidové. Tím pak byla zahraničnímu úřadu otevřena cesta k jednání o t. zv. {{Prostrkaně|Modus vivendi}}, jenž má pro nás v otázce oboustranného zahraničního církevního majetku eminentně státní význam. Je při tom ovšem přímo překvapující osud diplomatického zastoupení Sv. Stolice u nás. Začalo to nepochopitelným
Zatím se mnoho změnilo a je dojista velmi význačným, že papež legátem jmenoval Francouze, {{Prostrkaně|kardinála Verdiera}}, stejně, že zrovna tento velmi vlastenecky cítící francouzský kněz tak důrazně ukazuje na sjednocující úlohu katolicismu mezi národy, naši republiku obývajícími, což ještě je stupňováno tím,
My ovšem, kteří upřímně vděčíme za toto tak slavnostní uznání spravedlnosti naší národnostní politiky, bohužel, krásných nadějí papežekého legáta nemáme, znajice až příliš bolestně německou psychologii, i těch — věřících. Což však neznamená, že bychom zázrak, kardinálem Verdierem vytoužený, nevítali s upřímnou radostí. Naopak! Ale všemu, po čem touží kardinál-legát, nejlépe posloužíme, neztratíme-li nikdy víru ve {{Prostrkaně|vítězství pravdy a spravedlnosti}} a ničím se npdáme odvrátiti {{Prostrkaně|od politiky ušlechtilého, tradičního českého nacionalismu, hotového vše obětovati pro blaho a štěstí}} národa, ale vždy také ochotného k mírnému soužití se všemi, jichž nacionalismus také je oddanou láskou k svému, nikdy však nespravedlivou touhou po cizím. Naše vlast byla dějištěm těžkých bojů náboženských, a přece svobodni dopracovali jsme se k naprosté náboženské snášenlivosti, která zůstane dojista jedním z pevných a trvalých základů všeho našeho veřejného a státního života. Nelze ztráceti víru a naději, že i v otázkách národnostních k tomu dojdeme, bohužel, ne bez těžkých bojů, pro národ náš, obklopený odpůrci, těžších než pro každý jiný národ! {{Prostrkaně|Věřím však, že se i v nejtěžších bojích nezpronevěříme své věrnosti pravdě a spravedlnosti, pro niž jsou}} nám zrovna katolický sjezd a ideální naděje papežského legáta nejvýmluvnějším svědectvím.
Řádek 37 ⟶ 26:
[[Kategorie:Národní listy]]
[[Kategorie:Články z roku 1935]]
| |||