Ottův slovník naučný/Arbes: Porovnání verzí

m
{{Cizojazyčně}}
m (oprava azbuky z Krameria; kosmetické úpravy)
m ({{Cizojazyčně}})
}}
{{Forma|proza}}
'''Arbes''' {{Prostrkaně|Jakub}}, veleplodný spisovatel a jeden z nejzajímavějších psychologických zjevů současného života českého, nar. 12.&nbsp;června&nbsp;1840 na Smíchově z rodičů chudých. Bratří a sestry jeho záhy pomřeli, a smrť jejich sesílila „vážný, skoro truchlivý názor světa“, v rodině stálým zápasem o existenci značně vyvinutý. Názor ten zdědil také syn Jakub. Přes náklonnost synovu k řeznictví určil jej otec k vlastnímu řemeslu — obuvnictví, avšak prospěch jeho na dvoutřídní škole smíchovské a pak malostranské maltezské přivedl jej na studie. Od roku 1856 byl mu na vyš. reálce něm. v Mikulandské ul. učitelem v češtině Jan Neruda, později důvěrný přítel jeho. Již tehdy přirozená touha po vědění a vědomí, že nestačí mu k životu po jeho přání vědomosti podávané ve škole, přiměly jej k nejrozmanitějšímu studiu soukromému, podporovanému vlastní zálibou po samotářství a hloubání i příbuznými snahami soudruhův. Absolvovav reálku vstoupil '''A.''' na čes. polytechniku, kdež pobyl tři léta zabývaje se hlavně novou filosofií, aesthetikou, mathematikou, vědami přírodními a cizími jazyky i literaturami, západními i slovanskými. Studovav více pro potřeby vlastního ducha než pro život praktický, minul se '''A.''' s výhodami tohoto a odkázán nejprve na dráhu dilettujícího spisovatele, později žurnalisty. Trudnou cestu čes. literáta sdílela s ním záhy choť i staří rodiče. Pobyv nějaký čas v redakci „Hlasu“ odebral se koncem roku 1867 do K.&nbsp;Hory redigovat „Vesnu Kutnohorskou“; vrátil se však již v červnu r.&nbsp;1868 do Prahy a vstoupil do redakce „Národních listů“, v níž vytrval až do r.&nbsp;1877. Život jeho vnější byl v době té nad míru pohnutý, zvláště když převzal odpovědnost za redakci (s malými přestávkami 1868—1873). Obžaloby, vyšetřování, obhajování, souzení střídaly se přes chvíli a přivedly jej posléze do vězení, v němž strávil celkem 1&nbsp;rok 2&nbsp;měs. a 5&nbsp;neděl (hlavně v Čes. Lípě 1873—1874). Zmíníme-li se ještě o účasti '''A'''-ově v čas. „Politik“ (1878—79), o jeho dramaturgování při zem. Čes. divadle (1876—79) a jeho redigování „Šotka“ (1880—81), odbyli jsme všecky úřady jeho, a zbývá pouze liter. činnost, jíž výhradně vyplněn a charakterisován jeho život od r.&nbsp;1877. Činnost tuto zahájil '''A.''' již záhy německou básní (1855) a něm. novelkou ''<span lang="{{Cizojazyčně|de">|Die Feldmannstreu</span>}}'' (1856). Avšak nedlouho trvala jeho něm. choroba: české příspěvky veršované i prosaické, vážné i satirické, původní i přeložené (jmenovitě srbské národ. písně), jimiž zahrnoval časopisy naše v létech šedesátých („Rodinnou kroniku“, „Lumír“, „Zlatou Prahu“, „Čecha“, „Květy“ a&nbsp;j.), svědčí o brzkém obratu na cestu zdravou, po níž dospěl záhy k netušené bohatosti a významnosti. Nelze nám tu podrobně charakterisovati ani jednotlivá samostatně vydaná díla '''A'''-ova, tím méně větší menší práce roztroušené po časopisech posledních 20&nbsp;let („Lumír“, „Zlatá Praha“, „Domácí Krb“, „Literární obzor“, „Domácí přítel“, „Květy“, „Světozor“, „Čes. Thalia“, „Nár. listy“, „Literární listy“, „Literární rozhledy“, „Slovan. sborník“, „Záb. listy“, „Osvěta“ a&nbsp;j.), a také obraz '''A'''-a spisovatele není posud dokončen; nicméně již dnes prosvítají dosti určitě hlavní rysy a směry i jeho význam pro naši literaturu. Významu toho nabyl '''A.''' „jistou svérázností a původností svých plodů, které, byť tu a tam upomínaly na vzory cizí, přece nikde nepozbývají samostatnosti a přispívají úspěšně k tomu, aby zvláště obzor látkový v původní produkci byl rozšířen, a tak aby písemnictvu našemu nové stezky byly raženy“. Takovými plody jsou '''A'''-ova ''Romanetta'', druh jemu u nás vlastní, vyšlá souborně ve třech svazcích v let. 1878, 1879 a 1884 (prvotně v „Lumíru“, „Světozoru“ a „Květech“), a jiná o sobě: ''Ethiopská lilie'' (v „Lumíru“ a pak o sobě 1886) a ''Kandidáti existence'' (v „Lumíru“ 1878 a zvláště 1886). Avšak neméně svérázným jeví se '''A.''' i v ostatních pracích svých, v románech, hojných povídkách, kresbách a pod., v sociálních dramatech a v zajímavých, ač ne vždy historicky přesných studiích a rozpravách biografických, literárních, divadelních a&nbsp;j. O sobě důležitější vyšly: ''Mesiáš'', román o 2&nbsp;dílech (v Ottově Laciné knihovně, 1883); ''Štrajchpudlíci'' (1883; vyšly 4&nbsp;seš. I.&nbsp;dílu: ''Epikurejci'' s ill. M.&nbsp;Aleše); ''Mravokárné románky'' (dvě vydání 1880 o 16.000&nbsp;výtisků v Knihovně pro čes. lid); ''Idylly utrpení a bídy'' (2&nbsp;díly v Salon. bibliotece, 1885); ''Povídky a kresby'', díl&nbsp;I. (v Pr., 1884); ''Moderní upíři'', povídka (1882); ''Předměstské arabesky'' (v Pr., 1883); ''Český Paganini'' (t., 1884); ''Dva barikádníci'' (v Ústřední knihovně, 1885); ''Ve službě umění'' (t., 1886); ''Miniatury&nbsp;I.'' (v Pr., 1886); V ''pražské krčmě před půl stoletím'' (Přítel dom., 1888); ''Silhouetty'' (Ottova Lac. knih., 1887); — ''Moderní upíři'', drama dle stejnojmenné povídky (v Pr., 1883); ''Osmačtyřicátník'' (t., 1887); ''Muž jako žula'' (t., 1888); — ''Záhadné povahy'' (t., 1884); ''Karel Hyn. Mácha'' (t., 1886); ''Okolí Prahy'' (t., 1887); ''Ze zákulisí''&nbsp;I. (t., 1888); ''Lež a pravda o sv.&nbsp;Janu Nepomuckém'' (t., 1870, třetí vyd. 1884); ''Nejstarší relikvie a památky české'' (t., 1888); ''Pláč koruny české'' (t., 1870) a&nbsp;j. — Ve větších zvláště spisech '''A'''-ových prorážejí patrně dva směry, známé také z literatur současných jiných: romantismus, jevící se u '''A'''-a v invenci a myšlénkové stránce díla, a realismus vynikající v podrobnostech, ve stopování udaje i myšlénky až k jejich prvotnému původu, v popise do podrobna sledujícím i zevnější tvářnost osob i věcí; tímto položil '''A.''' do čes. novellistiky přesnější a správnější líčení života, tímto i oním zároveň přispěl k zajímavosti obsahu jejího vyhledávaje a řeše problémy vědecké, životní, společenské. Zajímavý děj, vzatý obyčejně z nejbližšího okolí a dotýkající se přímo té neb oné nápadné stránky — namnoze bědné a chmurné — lidského života individuálného, národního i společenského z doby nové i nejnovější; hlavní řádná myšlénka, z pravidla jednoduchá; virtuosní, napínavé až kuriosní zauzlení; interessantní, až překvapující rozuzlení tajemných záhad přirozeným způsobem (na př. v romanettech thesí fysikálních, psychologických nebo fysiologických), ovšem mnohdy příliš náhodné a strojené a ne z děje a povah vyzrávající, nýbrž vypravované; přísný a do krajnosti logický postup až k mezím pouhé možnosti; výrazná, ač ne vždy prohloubená charakteristika místní, časová i osobná, při níž přáti by si bylo jen trochu více děje a méně slov; povahy různé od všednosti (namnoze psychol. záhady a kuriosity), pevných zásad a samostatných názorů, neúmorné práce a síly, nesoucí se více méně energicky za vytčenými cíli, mocného rozumu, ovládající své city a vášně, praví lidumilové, pohrdající vyšlapanými cestičkami a regulemi, bystří a hlubocí myslitelé a neunavní badatelé; hluboké reflexe a často zdlouhavá rozjímání, nesčetné episody a působivé detaily rušící až jednotnost a přehlednost; živé, pohnuté, napínavé vypravování jdoucí mnohdy za pravděpodobnost; umělé přizpůsobení děje k lokálním a časovým poměrům; látce přiměřená řeč, někdy vědecky stručná a přesná až k suchopárné střízlivosti a jindy opět epický rozvláčná: toť asi hlavní znaky zdařilejších a nejzdařilejších výtvorů '''A'''-ových, jako Sv.&nbsp;Xaverius, Kandidáti existence, Ukřižovaná, Mesiáš a&nbsp;j. Psychologicko-historicky uvažován jest '''A.''' zjevem čistě moderním. S jeho názory (místy trochu pessimistickými) na přírodu, lidstvo, společnost, život atd. potkáváme se s různými odstíny u většiny novějších filosofů, učenců, básníků a&nbsp;j., a '''A.''' v mnohých spisech ukázal nám zároveň přímo na pramen, z něhož se duch jeho napájel (Ďábel na skřipci a zvl. jeho studie o cizích i domácích básnících). Avšak názory ty ne prostě přejaty, nýbrž znova propracovány individuálním způsobem, přizpůsobeny našim skutečným poměrům a zkoušeny na nich. '''A.''' jest dále Čechem druhé pol. XIX.&nbsp;st. a vlastencem, jenž žil a žije v pohnutých dobách našeho vnějšího a vnitřního života a často značnou měrou se ho účastnil. A posléze jest '''A.''' „českým literátem“, novým skoro a posud neuznaným druhem společenským, jenž odkázán zcela sám na sebe, na práci svého ducha a péra, jemuž přemáhali nesčetné překážky a útrapy duševní i hmotné, jemuž třeba horečné plodnosti, ohledu k obecenstvu atd. Odtud ta směs napodobení i patrné snahy po původnosti v myšlénkách, spracování, v látce i v titulech, odtud stálé křížení romantiky vybíhající až v mlhavou fantastičnost a nepodobnost pravdě a naprostého realismu ústícího až v naturalismus, odtud jeho čistě „moderní vada“: nadržování pravdě a životu — ovšem trochu subjektivně zbarveným — na úkor krásy a požadavkův aesthetických; odtud snaha po sensačnosti, poutavosti, nenáležitá propracovanost, neúměrné učlánkování a umělecky neodůvodněná rozvláčnost jeho prací namnoze autobiografických. Sebrané spisy '''A'''-ovy vycházejí od r.&nbsp;1885—6 (posud 2&nbsp;díly); některé menší práce přeloženy také do němčiny, slovin. a&nbsp;j. Vedlé prací původních překládal také '''A.''' z různých jazyků a spisovatelů: Kolische, Leisewitze, Ibsena, Voltairea, Wilbrandta, Bohrmanna, Rosena, Schwaitzera, Sardoua a&nbsp;j., druhdy ve spolku s jinými (L.&nbsp;Quisem, Sv.&nbsp;Čechem, S.&nbsp;Hellerem, B.&nbsp;Havlasou) atd.; srv. „Slavín“ IV. ''[[Autor:Josef Hanuš (1862–1941)|Hš.]]''
{{Konec formy}}
72 553

editací