Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze/Místopisná studie: Porovnání verzí

| TITULEK = Místopisná studie

{{Cizojazyčně|la|„…Nemus ex ''altera'' parte Wlytaue fluminis, uersus occidentem attingens ''uiam'' illam, ''que ducit Helfenberk'', Hohenuurt cenobio, quod de nouo fundaui, faciat metam unam; et in parte ''orientali'' alia meta transit ''riuum'' quendam qui uocatur ''minor Wlitauich'', et ambit ''pratum Zbyadel'', ut idem pratum ''cum aliis bonis conclusum'' ipso termino ad dictum cenobium pertineat integraliter pleno iure. Item alia meta}}<ref>Čtení <span lang="{{cizojazyčně|la">|„''item alia meta''“}} nenachází se v žádné z ostatních čtyř listin zakládacích kláštera V.&nbsp;Br. Místo něho čte se tam (Reg.&nbsp;II. č.&nbsp;224, 225, 320) {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„''et meta'' in rinulo Mokri“,}} ''což jest pro výklad důležito''.</ref> {{cizojazyčně|la|in ''riuo Mokri'' nomine terminetur, ''qui terminus incipiens a flumine Wlitaua, dirigitur ascendendo usque ad hortum riuuli iam predicti et inde per montem Hradisch in minorem Wlitauich reuertitur'' ex directo, et ascendit in illo riuo usque ad altitudinem silue Boemiam et Bauariam diuidentem. Item alia et ultima meta ex ista parte Wlitaue ''incipiens ab ipsa Wlitaua ascendit per decursum cuiusdam ripe, que Psyn uocatur, usque ad montem quendam Strasedelnik nominatum et ab eo ascendit directe, preteriens metas et terminos uillarum, que fuerant Suatomiri, usque ad metas domini Witkonis de Crumlow''. Predicto insuper cenobio piscaturas concessit et per has metas distinxit, uidelicet quod mete ''piscationis'' iamdicte incipiant a ''riuo Mokri in flumine Wlitaua et ascendant usque ad metas Witkonis predicti''…“</span>}}

V dalších listinách zakladatelů kláštera (Regesta&nbsp;II. č.&nbsp;224, 225, 261, 320), opakuje se toto vyjmenování hranic tu stručněji, tu obšírněji s nepatrnými změnami v pravopisu jmen. V listině Voka z Rožmberka z r.&nbsp;1260 (Reg.&nbsp;II. 261) se potok Mokri neuvádí a místo {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„predicto… cenobio piscaturas concessit… uidelicet a ''riuo Mokri''…“}} stojí {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„Sepe dicto uero cenobio piscaturas dedimus distinguentes sic, ''quoda prato Zbyadel'' in aqua Wulta incipiant et ascendant, usque tangant metas domini Witigonis.“}}

Újezd darovaný leží na ''pravém'' břehu Vltavy, a byl ''celistvý''. Přes Vltavu nesáhal; krajinu na levém břehu Vltavy Jívovice (Deutsch Gillowitz), Lomy (Fischerhof) a Hradov (Reith) obdržel klášter teprv roku 1277 od Vítka z Krumlova (Regesta II.&nbsp;č. 1096.). — Východní hranice nesáhala za Vltavici (Waldau), Martínkov (Martetschlag) a Těchoraz (Zichras), poněvadž osady tyto se ještě nacházely v rukou Rožmberských,<ref>{{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„villam in Waldawe“}} daroval Jindřich z&nbsp;R. roku 1293 Oldřichu Gusnerovi. (Regesta II.&nbsp;č. 1604.) Martinkov a Těchoraz uvádějí se ještě v Rožmberském urbáři z roku asi 1379 (vydal Truhlář v Pojednáních spol. nauk r.&nbsp;1880). Martínkova nabyl klášter r.&nbsp;1384 a Těchorazi 1385. (Pangerl: Ukdbch v. Hohenfurt str.&nbsp;190. a 194.)</ref> šla tedy nejspíš podél potoka, od rakouské vesnice Durnau tekoucího až k Martínkovu, odtud pak na východ podél potůčku Ziehbach<ref>Pramének tento na mapě gener. štábu schází.</ref> zvaného, jenž východně od Včelína (Bauhof) do Vltavy ústí. — Hranice jižní šla po rozhraní zemském. — O západních hranicích není zpráv.

Stanovitelé mezí vyšli od místa, dotýkajícího se cesty oné, která vede na rakouský Helfenburg (as dvě hodiny od hranic ležící), tedy východně od hraniční vesnice Lhoty (Stift)<ref>U Lhoty vcházela ode dávna cesta helfmburská do Čech a tvořila hranici mezi Vitigštejnskem a Vyšňobrodskem.</ref> a šli odtud podle hranic zemských až k potoku Malé Vltavici (Durnauerbach),<ref>Jiný potok v těchto končinách není, proto mýlka nemožna. Na ''horním'' toku slove Malá Vltavice nyní ''Durnauerbach'' a na ''dolním'' toku ''Hammerleuchtenbach''. Ves Vltavice (Waldau) má od potoka toho svoje jméno. (O souvislosti jmen ''Waldau'' a ''Wuldau'' viz Mitth. des Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen VII. Jgg. 1868 str.&nbsp;10.)</ref> jejž pak (mezi Mnichovem a Martínkovem) překročili a obešli louku „Sběhadla“<ref name="pozn9a10">Širé krajiny nejjižnějších Čech, pokud nejsou prostoupeny horami, jsou velkým dílem pokryty blaty a mokřím, která se musila teprv vysušovati na půdu ornou. Luka jsou tam dosud namnoze bařinatá (t.&nbsp;zv. {{Cizojazyčně|<span lang="de|">nasse wiesen}}</span>, na rozdíl od vyklučených luk jiterních, {{Cizojazyčně|<span lang="de|">wiesenreuth}}</span>) a bez četných stok nenesla by valného užitku. Slovo „zbyádel“ proto vykládáme ve „sběhadla“ čili stoky, jimiž voda sbíhá. (Srovnej: -mocí přitahující ''sbíhají se mokrosti'' na to místo“. Kottův slovník III. 368.) Že louka „Sběhadla“ neb správněji snad „na Sběhadlech“ byla bařinatá, jest dosud patrno, a potůček Mokří (Ziehbach) má odtud svoje jméno. Jeho nynější název — ''Zieh''bach — snad jest se sběhadly téhož významu. — Louka Sběhadla sáhala na východ až za Včelín (Bauhof), jak vidno z různých čtení {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„piscaturas a riuo Mokri“}} a {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„piscaturas a prato Zbyadel“.}}</ref> zvanou, ''takže'' (podrobně, opačným však směrem řečeno), šla východní hranice od ústí potůčku Mokří (Ziehbach), který ústí vých. od Včelína (Bauhof),<ref name="pozn9a10" /> podél téhož potůčku (louku Zbyadel {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|„cum aliis bonis“ }} objímajícího) až k jeho vrchovisku (vých. od Martínkova)<ref>Na mapě gen. štábu tento pramének (jak jsme již pravili) není vyznačen.</ref> a odtud přímo přes vrch Hradiště<ref>V celém okolí Martínkova nenašli jsme po tomto hradišti patrných stop.</ref> k menší Vltavici (Durnauerbach) a po jejím břehu až ku hřebenu pomezního lesa. — ''Od ústí potůčku „Mokří“'' (vých. od Včelína) do Vltavy šli dále proti vodě okrajem břehu Bziny (Psyn, Pzyn, Pyzin) zvaného až k vrchu Strašidelníku (Teufelmauer);<ref>Jdouce po břehu Vltavy naznačeným směrem, nepotkáváme se se žádným jiným místem vyvýšeným mimo pověstnou „Teufelsmauer“, ''jejíž naprostá neschůdnosť přinutila stanovitele hranic, břeh — tedy směr nastoupený — opustiti'', a po hřebenu jejím dále se bráti.</ref> přes něj dali se přímo, podle mezí dvou vesnic, kdysi Svatomírových (Lindberg a Dobring)<ref>V té krajině není, a soudě dle nehostinné hornaté polohy, ani nemohlo býti jiných vesnic.</ref> a došli konečně místa, odkud vykročili, t.&nbsp;j. cesty z Helfenburka do Čech vedoucí (vých. od Lhoty, kde se od té doby stýkaly hranice vitigštejnsko-vyšňobrodské).

Millauer vykládá: {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|via quae ducit Helfenberk: bey Stift Strassholz, minor Wlitauich: Tyrnau, auch Kammerbach, Zbyadel: Felder zw. dem Stifte u. Markte — Mokri: Ziehbach-, ad ortum riuuli (Mokri): bey Martetschlag — Hradisch: Stainwand am Taschenwalde.}} — „Psyn“: Natterwiese (sz. od kláštera). — ''Ve Strašidelníku však vidí — nevíme proč — nynější Haidberg, bey Neuhäusel im Kienberg.'' — ville Suatomiri: Limberg, Dobring. — {{Cizojazyčněcizojazyčně|la|''usque ad metas Witigonis de Crumlow: bey Heuraffel''}}(!).

Spletený výklad podal Pangerl v Mitth. d. V. f. G. d. D. in B. IX. Jgg. r.&nbsp;1870 str.&nbsp;13. Přijal sice naskrze umístění Millauerova, ''má však Ziehbach a Durnauerbach (horní tok Malé Vltavice) za totožný''(!!) {{Cizojazyčně|<span lang="de|">„Der Bach Mokri… vereinigt sich mit der ''kleinen Wltawitz''“}}</span>(!). Listiny však zřejmo praví, že se vlévá do ''Vltavy''.

Stejnou cenu má povídáni J.&nbsp;Walfrieda (v Mitth. d. V. f. G. d. D. in B. XVIII. Jgg. r.&nbsp;1880 str.&nbsp;283 sqq), pověstného vynálezce {{Cizojazyčně|<span lang="de|">„der deutschen Brüder (fratres germani) von Rosenberg“}}</span> a Siegfrieda „von Moskau“ (z Mostkov. Viz tamtéž str.&nbsp;280.) ''Walfried má zase potok „Mokri“ za nynější Hammerleuchtenbach (dolní tok malé Vltavice)'' atd.

Dle zpráv ze stol. XIV. a XV. slově Hirschberg čili ''Kienberg'' po česku ''Loučovice''.<ref>Z nynějších německých jmen vrchu toho jest ''Hirschberg prostonárodní'' a proto tuším starší, tedy důležitější. ''Kienberg'' jest jméno spisovné. „Kien“ znamená v bavorštině {{Cizojazyčně|<span lang="de|">„harzreiches Holz, namentl. v. Kiefern“ (Sanders Wörterbuch d. dtsch. Sprache. Schmeller: Bayrisches Wörterbuch)}}</span>, po česku ''louč'', po polsku ''{{Cizojazyčně|<span lang="pl|">luczywo}}</span>'' (Jungmann, Slovník).<br />

Na severním úpatí Hirschbergu leží víska ''Woraschne''. Německý urbář Rožmberský z r.&nbsp;1598 (archiv vyšňobr.) jmenuje ji ''Dworazne''. České jméno její zachoval nám děkan zátonský P.&nbsp;Bernhard Ortler (†&nbsp;1826) v zajímavých pamětech své fary. Pravíť, že za jeho dob choval ještě archiv farní vetchý urbář dominia zátonského z r.&nbsp;1552, jenž do r.&nbsp;1576 byl psán česky (osobní jména zněla Ortlerovi však již {{Cizojazyčně|<span lang="de|">„ziemlich plattdeutsch“}}</span>). Aby paměť o něm zachoval, přeložil jej {{Cizojazyčně|<span lang="de|">„so gut es gieng“}}</span> do němčiny a jen u několika vesnic připomíná dávná jména česká, mezi jinými též u Woraschne, jež slula „''Tvarožná''“.

{{Cizojazyčně|<span lang="sr|">Милићевич: Кнежевина Србија. У Београду 1876.}}</span><br />

{{Cizojazyčně|<span lang="sr|">Календар са шематизмом кнажества Србије за годину 1882. У Београду.}}</span><br />

{{Cizojazyčně|<span lang="la|">Lipszky de Szedliczna: Repertorium locorum objectorumque Hungariae, Slavoniae, Croatiae et confiniorum militarium, item Transylvaniae occurentium. Budae 1808.}}</span><br />

{{Cizojazyčně|<span lang="ru|">Семеновъ: Географическо-статистичес. словарь Россійской имперіи. Санктпетербургъ 1863.}}</span><br />

{{Cizojazyčně|<span lang="ru|">Списки населенныхъ мѣстъ Россійской имперіи. Санктпетербургъ 1865}}</span> sqq.<br />