Karel Havlíček Borovský (Tůma)/XXXII. „Vídeňský Denník“: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m −duplicitní argument šablony
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Karel Havlíček Borovský
| AUTOR = Karel Tůma
| PŘEDCHOZÍ = XXXI. Duch a srdce
| ČÁST = XXXII. „Vídeňský Denník“
| DALŠÍ = XXXIII. Za zlatou svobodu
}}
{{Textinfo
| TITULEK = XXXII. „Vídeňský Denník“
| PODTITULEK =
| POPISEK =
| AUTOR = [[Autor:Karel Tůma|Karel Tůma]]
| ZDROJ = TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský : Nejslavnější publicista českého národa.'' Díl druhý. Kutná Hora : Karel Šolc, 1885. s. 407–423. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/20909337 Dostupné online.]
| VYDÁNO =
| LICENCE = PD-old-70
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karel Havlíček Borovský]]
| WIKIPEDIA =
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 24:
Poněkud velká to úloha, mohlo by se myslet. Avšak povážíme-li, že k témuž cíli pracoval celý aparát byrokracie Bachovy v Čechách, celá hierarchie se svými missionáři, že „Slovan“ Havlíčkův byl vojenskými veliteli vyhoštěn z Prahy atd., poštami naschvál nepořádně dopravován a co chvíli konfiskován; vzpomeneme-li, že o jakéms spolkovém veřejném životě nebylo již přes rok u nás slechu, nejráznější hlavy že dlely buď v žalářích nebo trestních setninách, strana liberálně-národní pak že byla od rozehnání sněmu kroměřížského tak rozptýlena a mdlobna, že neučiněn ani pokus o svolání bývalých její poslanců, následkem čehož po městech zmáhalo se staré šosáctví, venkova pak sklíčenost a nejlepších lidí trpká omrzelost: musíme uznati, že měl „Vídeňský Denník“ vskutku výborně upravené cesty a vítr nejpříznivější. Jestliže nicméně krom Prahy (kterou nám pomáhal vyrvati a zašantročiti Haasovské Mittelpartaji), nezpůsobil po Čechách valnější škody, jest-li že nezplodil hned tehda mezi námi stranu konservativně-klerikální, děkovati máme za to jedinému našemu Havlu Borovskému, který od první chvíle vzal podloudníka na mušku a posvítil naň celému národu našemu tak důkladně, že všechna přetvářka obojživelníka ničeho nespomohla.
 
Nápodobuje úpravou svou titěrně až do nejmenších podrobností potlačené Havlíčkovy „Národní Noviny“, počal „Vídeňský Denník“ dnem 9.&nbsp;července svou životní pouť chytře sestaveným programem, z kterého nic se nedalo uzavírati na jeho pravou tendenci a účelnost. Ujišťoval, že prý jest založen od osob „zcela neodvislých“ a že prý bude odhodlaně zastupovati národní záležitosti Čechoslovanů. „Bude to zábava pěkná,“ praví Havlíček k tomu: „„Reichszeitung“, také založený od osob „zcela neodvislých“, bude se naší národnosti jako posud posmívati, „Denník Vídeňský“ bude jí zase „hájiti odhodlaně“ — to všechno <span lang="{{Cizojazyčně|la">|sub umbra alarum tuarum</span>}}!“
 
Hned první vzkřiknutí Bachovského novorozeňátka platilo Havlíčkovi. V druhém článku „Vídeňský Denník“ žaloval naň, že prý ještě před vyjitím nekale ho podezříval, udávaje ho občanstvu českému lživě za list vládní. — „Což tedy myslí sám „Vídeňský Denník“, že jest to nějaká hanba, držeti s vládou?“ zasmál se Havlíček kousavě a poučil ty šlechetné pány Jirečky a Votky, kteří se vymlouvali, že prý slouží státu a nikoliv ministerstvu, jak zasluhovali: „Něco jiného jest sloužiti státu a něco jiného sloužiti ministerstvu, což dokážeme hned <span lang="{{Cizojazyčně|la">|per absurdum,</span>}} tážíce se jen sl. redakce „Vídeňského Denníka“, jest-li ona myslí, že člověk, který některému ministrovi na př. — ''boty čistí'' a tedy mu slouží, také tím slouží státu. Sloužiti státu co soudce, co učitel a jako jiní úředníci činí, nebylo nikdy a nebude také nikdy hanba, nýbrž naopak ještě čest, jest-li se to ''svědomitě'' a horlivě děje. Také ministerstvu sloužiti není žádná hanba, nýbrž čest, ''ale jen tenkrát'', když ministerstvo ''opravdu'' s národem ''dobře'' smýšlí a ''dobře'' vládne. Takovou vládu každý poctivý a národomilý člověk musí hledět co možná nejdéle udržeti…
 
''Něco zase jiného jest ale býti agentem a náhončím ministerstva'', o kterém zjevně dokázáno a každému povědomo jest, že ''není přítel národa'' a že vůbec nemá ani vůli, ani schopnost říditi dobře stát. Nepotřebujeme zde ale dokazovati, že nynější ministerstvo proti nám Slovanům a zvláště Čechům nepřátelsky jedná, čehož nejpatrnější známkou jest oktrojování takového volebního řádu na zemský sněm, podle kterého jsme na vlastním sněmu českém nepřirozeným způsobem minoritou učiněni, abychom se nemohli vzmáhati: což celá jmenovaná i nejmenovaná redakce „Víd. Denníka“ tak dobře jako my uznati musí. Ostatně známe redaktory „Vád. Denníka“ příliš dobře, než abychom o nich pochybovati mohli, že oni tak dobře jako my nenahlížejí, kterak míněna jest ona „rovnoprávnost“ a ona „ústavní svoboda“, kterou nám chce uštědřiti nynější ministerstvo, a proto víme, co si pomysliti, když nynější vládu třeba sebe skrytěji a zaobaleněji zastávají. Také národ náš již dále postoupil, než aby si dal třeba sebe zakrytějším způsobem pravý prospěch svůj eskamotovati.