Karel Havlíček Borovský (Tůma)/XXXII. „Vídeňský Denník“: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m −duplicitní argument šablony |
m {{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Karel Havlíček Borovský
| AUTOR = Karel Tůma
| PŘEDCHOZÍ = XXXI. Duch a srdce
| ČÁST = XXXII. „Vídeňský Denník“
| DALŠÍ = XXXIII. Za zlatou svobodu
}}
{{Textinfo
| TITULEK = XXXII. „Vídeňský Denník“
| PODTITULEK =
| POPISEK =
| AUTOR = [[Autor:Karel Tůma|Karel Tůma]]
| ZDROJ = TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský : Nejslavnější publicista českého národa.'' Díl druhý. Kutná Hora : Karel Šolc, 1885. s. 407–423. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/20909337 Dostupné online.]
| VYDÁNO =
| LICENCE = PD-old-70
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karel Havlíček Borovský]]
| WIKIPEDIA =
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 24:
Poněkud velká to úloha, mohlo by se myslet. Avšak povážíme-li, že k témuž cíli pracoval celý aparát byrokracie Bachovy v Čechách, celá hierarchie se svými missionáři, že „Slovan“ Havlíčkův byl vojenskými veliteli vyhoštěn z Prahy atd., poštami naschvál nepořádně dopravován a co chvíli konfiskován; vzpomeneme-li, že o jakéms spolkovém veřejném životě nebylo již přes rok u nás slechu, nejráznější hlavy že dlely buď v žalářích nebo trestních setninách, strana liberálně-národní pak že byla od rozehnání sněmu kroměřížského tak rozptýlena a mdlobna, že neučiněn ani pokus o svolání bývalých její poslanců, následkem čehož po městech zmáhalo se staré šosáctví, venkova pak sklíčenost a nejlepších lidí trpká omrzelost: musíme uznati, že měl „Vídeňský Denník“ vskutku výborně upravené cesty a vítr nejpříznivější. Jestliže nicméně krom Prahy (kterou nám pomáhal vyrvati a zašantročiti Haasovské Mittelpartaji), nezpůsobil po Čechách valnější škody, jest-li že nezplodil hned tehda mezi námi stranu konservativně-klerikální, děkovati máme za to jedinému našemu Havlu Borovskému, který od první chvíle vzal podloudníka na mušku a posvítil naň celému národu našemu tak důkladně, že všechna přetvářka obojživelníka ničeho nespomohla.
Nápodobuje úpravou svou titěrně až do nejmenších podrobností potlačené Havlíčkovy „Národní Noviny“, počal „Vídeňský Denník“ dnem 9. července svou životní pouť chytře sestaveným programem, z kterého nic se nedalo uzavírati na jeho pravou tendenci a účelnost. Ujišťoval, že prý jest založen od osob „zcela neodvislých“ a že prý bude odhodlaně zastupovati národní záležitosti Čechoslovanů. „Bude to zábava pěkná,“ praví Havlíček k tomu: „„Reichszeitung“, také založený od osob „zcela neodvislých“, bude se naší národnosti jako posud posmívati, „Denník Vídeňský“ bude jí zase „hájiti odhodlaně“ — to všechno
Hned první vzkřiknutí Bachovského novorozeňátka platilo Havlíčkovi. V druhém článku „Vídeňský Denník“ žaloval naň, že prý ještě před vyjitím nekale ho podezříval, udávaje ho občanstvu českému lživě za list vládní. — „Což tedy myslí sám „Vídeňský Denník“, že jest to nějaká hanba, držeti s vládou?“ zasmál se Havlíček kousavě a poučil ty šlechetné pány Jirečky a Votky, kteří se vymlouvali, že prý slouží státu a nikoliv ministerstvu, jak zasluhovali: „Něco jiného jest sloužiti státu a něco jiného sloužiti ministerstvu, což dokážeme hned
''Něco zase jiného jest ale býti agentem a náhončím ministerstva'', o kterém zjevně dokázáno a každému povědomo jest, že ''není přítel národa'' a že vůbec nemá ani vůli, ani schopnost říditi dobře stát. Nepotřebujeme zde ale dokazovati, že nynější ministerstvo proti nám Slovanům a zvláště Čechům nepřátelsky jedná, čehož nejpatrnější známkou jest oktrojování takového volebního řádu na zemský sněm, podle kterého jsme na vlastním sněmu českém nepřirozeným způsobem minoritou učiněni, abychom se nemohli vzmáhati: což celá jmenovaná i nejmenovaná redakce „Víd. Denníka“ tak dobře jako my uznati musí. Ostatně známe redaktory „Vád. Denníka“ příliš dobře, než abychom o nich pochybovati mohli, že oni tak dobře jako my nenahlížejí, kterak míněna jest ona „rovnoprávnost“ a ona „ústavní svoboda“, kterou nám chce uštědřiti nynější ministerstvo, a proto víme, co si pomysliti, když nynější vládu třeba sebe skrytěji a zaobaleněji zastávají. Také národ náš již dále postoupil, než aby si dal třeba sebe zakrytějším způsobem pravý prospěch svůj eskamotovati.
|