Božena Němcová (Vávra)/VI. V Domažlicích a Všerubech: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

}}

{{Forma|proza}}

Následkem této Havlíčkovy obrany a také z té příčiny, že uvědomění českého lidu přičiněním Němcové rychle přibývalo, měnilo se smýšlení občanů domažlických tou měrou, že ku konci pobytu svého v Domažlicích nacházela všude úctu a lásku. Nyní pak jsou Domažlice pevnou hradbou a stráží českého západu a vděčně pamatují, že se tak stalo hlavně její zásluhou. Po venkově práce buditelská dařila se Němcové mnohem snáze. Schodila celé okolí domažlické; doprovázena jsouc manželem neb ženou jakousi, vyptávala se bedlivě na všecko, co by objasniti mohlo život lidu venkovského, povzbuzovala lid k četbě českých knih, sama knihy jim přinášejíc neb vybízejíc je, aby k ní si docházeli. Zvláště milou se jí stala vesnice Chrastavice (sev. asi hodinu cesty od Domažlic). Také podnikala delší vycházky do Koutů, Nové Kdyně,<ref>Východně od Domažlic.</ref> do Oujezda,<ref>Na severozápad.</ref> vůbec celé okolí procházela, vždy jen za tím cílem, aby lid probouzela a památky jeho zachované pilně sbírala a si zaznamenávala. Lid selský tak si zamiloval Němcovou a s takovou láskou k ní přilnul, že když se odtud stěhovala do Všerub, za ní putoval, nemoha laskavosti její zapomenouti.

 

 

Při těchto vycházkách do okolí Němcová nezapomínala sbírati všecko, co pamětihodného se zachovalo mezi lidem venkovským. Sbírala pohádky a pověsti, zaznamenávala si zachované zvyky a obyčeje, říkadla, přísloví, popsala nám veškeré slavnosti lidu, koledy, voračky, posvícení, tance, táčky a přástvy, každý kousek národního kroje, vybízejíc při tom lid, aby neodkládal krásných zvyků po předcích zděděných. Aby lidu ukázala, jak si ho váží, sama účastnila se slavností a zábav jeho v kroji národním.

Návštěvou pražskou duch Němcové velice okřál. „V Praze hlavu a srdce měla jsem plné rozkoší, jedině nohy plné puchýřů od té pražské dlažby. Přes to jsem ''v Praze zrovna omládla a tak ráda sobě na onu návštěvu vzpomínám, jako na svá mladá léta''.“

 

 

Podnebí všerubské Němcové dobře svědčilo. „Jsem nyní zdravější a tloustnu,<ref>Píše Čelakovské 19.&nbsp;pros. 1847.</ref> snad že v těch horách spokojeněji žiju.“