Vácslav Beneš-Třebízský (Braun)/VIII: Porovnání verzí

pověděl, dalo by se souditi, že i tato veselost Benešova podle slov Aristofanových, že směšné jest jen na povrchu, nepronikala až do hlubiny srdce a mysli. Píšeť: „Nezapomenu na večery, kdy stojíce v šerém výklenku chodeb seminářských, co druzí již spali, hovořívali jsme zde mnohou hodinu o povinnostech, ideálech budoucnosti. Již v těch dobách zmocňovala se Beneše jakási tesknota a truchlost! Jindy vesel a mezi druhy jarý, tu zatesknil nejednou: „O že nejsem zdráv!“ „Vidíš hochu,"“ říkával ukazuje na srdce, „zde jest celý poklad, kterým bych zahrnul lid náš,