Povětroň/III.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Založena nová stránka: {{NavigacePaP |TITUL=Povětroň |AUTOR=Karel Čapek |ČÁST=III. |PŘEDCHOZÍ=II. |DALŠÍ=IV. }} {{Textinfo |TITULEK=III. |PODTITULEK= |AUTOR=[[Autor:Karel Čapek|Ka... |
m uvozovky; kosmetické úpravy značka: stránka obsahuje ” (obrácené (devítkové) horní uvozovky) |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = III.
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
| POPISEK =
| ZDROJ = [http://www.mlp.cz/cgi/ebaweb/katlist?LANGUAGE=CZE&T_KEY=3347559]
| VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
{{Forma|proza}}
Tedy tohleto má být jasnovidec, tato žalostná figura v pruhovaném pyžama, s krkem ovázaným a hlavou na stranu, i ty chudáku! Visí to na něm jako na věšáku, plandá se ke stolu a třaslavými, studenými prsty si zapaluje cigaretu. Kdyby aspoň neměl oči tak blízko u sebe a zapadlé, kdyby neměl oči tak roztržité, kdyby se aspoň díval! Pozdrav bůh, to nám doktor nadělil pěknou společnost! O čem se dá mluvit s takovým strašidlem? Zajisté nikoliv o věcech pozemských; jak známo, je poněkud beztaktní zapřádat s osobami ze záhrobí hovor o posledních novinkách.
“To tam je vítr,
To by měl někdo vidět, tyto dva: básník vysunuje těžká ramena, vysunuje i bradu a měří s nešetrnou zvědavostí, ano s očitým nepřátelstvím měří nachýlenou hlavu, hubená prsa a tenký, trčící zobák toho človíčka naproti. – Kousne ho? Ne, nekousne, neboť si ho jaksi oškliví, jednak pro to a ono fyzické a jednak proto, že je to jasnovidec: jako by to bylo něco nečistého a odporného. Ale ten druhý snad ani nevidí; upírá oči, aniž se dívá, hlavu na stranu, jako pták. A mezi nimi to leží cize, napjatě, odpudivě.
“Silná osobnost,
“Kdo?”
“Ten, co ho přivezli.
Básník se zašklebil; nemohl vystát takováto patetická a nepřesná slova. “Tak už jste to taky slyšel?
“Letadlo?
Básník pohoršeně zafrkal. Ne, rozhodně se nesnese s tímto morbidním panákem. Ba, bylo to zatrápeně řeřavé, povážíme-li, že se při tom uškvařil pilot; a tady ten pruhovaný hastroš ani neřekne chudák. Pravda ovšem je: proč ten z nebe spadlý musel letět v takové vichřici?
“Zvláštní,
“Podle jakých známek?”
Řádek 46:
Jasnovidec pokrčil ramenem. “Prostě moře a vzdálenost – Muselo být mnoho cest v jeho životě. Nevíte, odkud přišel?”
“To byste mohl poznat sám,
“Jak poznat? – Vzdyť je v bezvědomí a neví o ničem. Dovedl vy byste číst zavřenou knihu? Možné to je, ale je to těžké, neobyčejně těžké.”
“Číst zavřené knihy,
“Snad pro vás,
“Míněno co?
“Toto a nic jiného,
“A vy jste z nás dvou ten, který poznává, ne?”
“Tentokrát jste uhodl,
Básník se počal šklíbit. “Řekl bych, že my dva si nehodláme rozumět, viďte? Inu, pravda, já si věci jen vymýšlím, já si představuju, co se mně zlíbí, že? jen tak z vrtochu a nazdařbůh –”
“Já vím,
“Jak?”
Řádek 76:
Básník si zamyšleně hladil týl. “Dojem moře – To snad je proto, že mám moře rád. Ale nemyslím na žádné moře, které jsem viděl. Představuju si moře teplé a husté jako olej, zdá se být mastné, jak se leskne. Je to samá chaluha, jako nějaká louka. A chvílemi to z něho vytryskne a zatřpytí se to těžce jako rtuť.”
“To jsou létací ryby,
“Zatracený člověče,
{{Konec formy}}
|