Ottův slovník naučný/Dvořák: Porovnání verzí

Pobyt <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> v Americe (r.&nbsp;1892 jmenován ředitelem konservatoře v New Yorku) značí vrchol tvoření mistrova na poli hudby absolutní. ''Pátá symfonie e-moll'', nazvaná ''Z Nového světa'' (1894), jest dílo klassické krásy a zářivé instrumentace. Stopy amerického pobytu jsou zvláště patrny v applikaci originálních melodií indiánských (poslední věta). Symfonie tato jest nejlepší česká skladba absolutně-hudební. V komorní hudbě vytvořil smyčcová ''kvartetta F-dur'', ''E-dur'', ''G-dur'' (nejkrasnější volná věta <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr>) a ''As-dur'', vedle toho r.&nbsp;1894 mohutný, orchestrálně znějící ''smyčcový kvintett Es-dur'' (se dvěma violami). Z písní té doby jsou to ''Biblické písně'' uchvacující hlubokou náladou — nejlepší vokální skladba <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr>. V tvoření <abbr title="Dvořákově">'''D'''-ově</abbr> nastal však současně podivuhodný, snad úspěchem Smetanových děl ve Vídni r.&nbsp;1892 přivoděný obrat. Z mistra hudby absolutní stal se skladatel programní. Přechod tento prostředkují již r.&nbsp;1892 {{Prostrkaně|programní ouvertury}} ''Příroda'', ''Život'' a ''Láska'', později přezvané ''V přírodě'', ''Karneval'' a ''Othello''. Všechny tři jsou díla mistrovská. Odtud byl již krok k symfonické básni; <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zvolil si látky sobě zvlástě sympathické, z Erbenovy kytice: ''Vodník'', ''Polednice'', ''Zlatý kolovrat'' a ''Holoubek''. S hudebního stanoviska díla tato vynikají krásou motivů a náladovou instrumentací. Ale se stanoviska aesthetického jeví se neúplné splynutí hudby s daným poetickým programmem. <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zůstává vždy hudebníkem příliš absolutním, tok hudebních motivů strhuje ho jednak k neodůvodněným délkám (někdy nedramatickým), jednak k opakování, neodpovídajícímu postupu děje. Nejméně trpí touto vadou „Vodník“, nejvíce „Zlatý kolovrat“, který rozsáhlou, pohádkovou epikou nejméně k hudebnímu zpracování se hodil. Spíše jen názvem připočítává se k těmto symfonickým básním ''Píseň bohatýrská'', programmu neurčitého, ba spleteného. Hudba, možno-li, desorientuje ještě více. Po přestávce téměř desetileté <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> obrátil se zase k opeře, i tu s novými názory na moderní drama hudební. Již r.&nbsp;1894 přepracoval v tom směru „Dimitrije“ , r.&nbsp;1898 „Jakobína“ , ale s malým úspěchem. T.&nbsp;r. dokončil komickou operu ''Čert a Káča'' na text A.&nbsp;Weniga. Hudba je svěží a plna humoru, obsahuje však přece místa, jež náladou i komposicí vzpírají se textu. Mnohem lépe zdařilo se mu sjednocení obou v opeře ''Rusalka'' (r.&nbsp;1900) na text J.&nbsp;Kvapila. Lyrická tato pohádka vyjímaje několik zbytečných délek plyne v dokonalém souhlasu hudby a textu. Zvláště krásně podáno jest ovzduší českých lesů, divých žen a vil. (Smetanova „Čertova stěna“.) V tom směru možno říci, že „Rusalka“ jest nejlepší a vlastně jediná opera <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr> v moderním slova smyslu. (Z předešlých jsou to „Tvrdé palice“.) Látky hlouběji dramatické zůstaly vždy <abbr title="Dvořákovi">'''D'''-ovi</abbr> nezdolatelné. To dosvědčila poslední jeho opera ''Armida'' na slova J.&nbsp;Vrchlického (1903). Dojem několika představení této opery byl: chaos. Text a hudba ustavičně se tu prou. Jeho operní tvorba skončila se tak, jako před tím tvorba programní. R.&nbsp;1901 <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zvolen byl ředitelem Pražské konservatoře a byl jím — krátkou bohužel dobu — až do své smrti. R.&nbsp;1898 vyznamenán čestným odznakem rakouským pro umění a vědu a r.&nbsp;1901 povolán do panské sněmovny jako člen doživotní. — Význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> jest v hudbě absolutní. Výrazové prostředky hudby, procítěná melodika, bujná, lidově založená rhythmika a zvláště zářivá instrumentace činí z něho největšího symfonika na prahu dvacátého století. Tím faktem, že vrcholem jeho tvorby jsou díla hudby absolutní a nikoliv vokální, jest také vysvětlitelno, že z českých skladatelů nejrychleji získal si {{Prostrkaně|uznání světového}}. A v této světové slávě <abbr title="Dvořákově">'''D'''-ově</abbr> jest druhý, sociální, vlastně politický význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> pro náš národ. ''[[Autor:Otakar Zich|O. Z.]]''<ref group="red" name="28dil" />

 

 

'''12) D.''' {{Prostrkaně|Karel}}, houslař pražský, syn Jana '''D.'''&nbsp;7) (*&nbsp;1856 v Praze). Vyučil se u otce, strávil pak 12&nbsp;let u předních houslařů zahraničných ve Vídni, Paříži, Lyonu a Štrasburce. R.&nbsp;1886 přejal dílnu otce svého a od té doby pracuje na povznešení domácího nástrojařství, snaže se předem dostihnouti při vlastních nástrojích zvuku nástrojů staroitalských. '''D.''' má velikou sbírku starých nástrojů, mezi nimi některé vzácné exempláře z hudebního středověku až na dobu troubadourů. Výrobky jeho vyznačují se elegancí a plným, jadrným tónem. Na zemské jubilejní výstavě r.&nbsp;1891 budil obecnou pozornost jeho kvartet nástrojů smyčcových. ''[[Autor:Karel Stecker|Str.]]''