Rakouský orel padá/Dne 30. října 1918: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Okino (diskuse | příspěvky)
kapitola s přísahami
 
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; - nepoužívané parametry; kosmetika; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Rakouský orel padá
| AUTOR = Jaroslav Rošický
| ČÁST = Dne 30. října 1918
| PŘEDCHOZÍ = Zbytek noci z 29. na 30. říjen 1918
| DALŠÍ = Stanné právo a zatykače
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Rakouský orel padá
| AUTOR = [[Autor:Jaroslav Rošický|Jaroslav Rošický]]
|PODTITULEK=
| ZDROJ = ROŠICKÝ, Jaroslav. ''Rakouský orel padá''. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Rošický|Jaroslav Rošický]]
| VYDÁNO = 1933
|POPISEK=
| LICENCE = PD- old- 70
|ZDROJ=ROŠICKÝ, Jaroslav. ''Rakouský orel padá''. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
|VYDÁNO=1933
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
}}
 
{{Forma|proza}}
Za noci na 30. říjen dostavilo se na Žofín ještě asi 40 dalších námořníků; byli rychle vyzbrojeni a vystrojeni, a ještě než se počalo rozednívati, odeslání k zesílení oddílu námořníků poručíka inženýra Kubáta k vojenskému velitelství.
Řádek 35 ⟶ 26:
Každá setnina: 1 velitel setniny, 4 velitelé čet, 4 čety, každá po 50 mužích, celkem 5 důstojníků a 200 mužů.
 
Bylo 7 hodin ráno, drnčí telefon. Volá rytmistr inž. Straka z vojenského velitelství a hlásí: ''„Před okamžikem dostavil se do mé úřadovny na vojenském velitelství generál Kestřanek v doprovodu plukovníka Stuscheho, podplukovníka Feuereggera, setníka Feigla a ještě jiných důstojníků a sdělil mi, že rozkazem ministerstva války ve Vídni jsou veškeré úmluvy vojenského velitelství s Národním výborem prohlášeny za neplatné, důstojníci a mužstvo nejsou nikterak zproštěni své přísahy k Jeho Veličenstvu císaři Karlu, nýbrž že jsou nadále vázáni naprostou poslušností pouze c. a k. vojenskému. velitelství, a že se musí všichni neprodleně vrátiti ke svým oddílům. Příslušná nařízení jsou již v chodu, kdo neuposlechne, bude co nejpřísněji potrestán.“''
 
Dále sděluje rytm. Straka: „Prohlásil jsem generálu Kestřankovi, že rozkazu tohoto neuposlechnu a že veškeru odpovědnost za porušení daného slova ponese nyní vojenské velitelství.“
Řádek 47 ⟶ 38:
Kočka obdržel v noci od generálního štábu oboujazyčnou vyhlášku stanného práva s rozkazem, aby ji ihned vysázel a připravil do tisku. S tiskem aby započal, jakmile vyhláška bude schválena justičním referentem vojenského velitelství. Kočka, dobrý Čech, vyhlášku také vysázel, avšak ihned to oznámil jmenovanému šikovateli Bayerovi v telefonní centrále, a tento zpravil o hrozícím nebezpečí dra Jaroslava Malého v Nár. výboru. Dr. Malý pak zařídil další. Mimoto přinesl ještě vlhký kartáčový otisk vyhlášky v noci do bytu poslance Jiřího Stříbrného jeden sazeč vojenského velitelství. Vyhláška měla datum dne 28. října 19:18 a podepsán byl G. d. I; Kestřanek (General der Infanterie K.).
 
Dra Scheinera jsme očekávali každým okamžikem a také kolem 8. hodiny přijel s poslanci drem Soukupem a Jiřím Stříbrným. O obratu v situaci byl časně ráno informován telefonicky drem Malým. Hlásil jsem mu, co jsme zařídili a dr. Scheiner vše schválil. Pak jsem ho požádal o napsání přísahy, neboť jsem chtěl, aby setniny, které vyšleme k potlačení protirevoluce, přísahaly věrnost státu čsl. A mimoto nezatajoval jsem si, že slavnostní akt přísahy vlastnímu znovuzrozenému státu nebude bez dalekosáhlého vlivu na ducha důstojníků a mužstva před akcí, snad rozhodující a krvavou.
 
Dr. Scheiner vyhověl a stoje koncipoval a napsal u telefonního stolku v naší žofínské kanceláři text první vojenské přísahy státu československému – na kus papíru, který mu podal telefonista četař Řezníček.
Řádek 61 ⟶ 52:
Nato jsem známým způsobem vzal 1. Setninu 1. čsl. p. pl. do přísahy. Vážně a slavnostně opakovali důstojníci a mužstvo moje slova. Po přísaze dal jsem rozkaz k odchodu. Pušky s nasazenými bodly byly dány na ramena podle ruského způsobu, zaznělo české velení a setnina se dala na pochod. Mlčky, však vzrušeni, pohlíželi jsme za nimi.
 
Sotvaže nám setnina zmizela s dohledu, zhroutil jsem se nadporučíkovi Žentlovi do náručí. Částečnou příčinou toho bylo jistě vyčerpání, neboť jsem naposled spal dne 27. října a od té doby skoro nic nejedl. Nebylo prostě kdy – jen v autu. Silnější však než vyčerpání, myslím, byl dojem, kterým na mě působila skutečnost, že mi bylo dopřáno štěstí a cti, vzíti do přísahy první setninu čsl. pluku, která šla do boje. Neb o tom jsme byli pevně přesvědčeni, že nyní poteče krev. Nesměli jsme podceňovati nepřítele a po obratu, který nastal, musili jsme u něho počítati s velikou rozhodností. Měli jsme však jedno plus. Nadšení pro svou svatou věc a pohotovost obětovati pro ni i životy. Nepřítel však byl demoralisován a o svůj život měl strach.
 
Ze své mrákoty jsem se za několik okamžiků probral právě když mě chtěli někteří důstojníci odnášeti. Nebylo toho již potřebí, jenom mě podpírali a odvedli do restaurační budovy Žofína, kde jsem se brzy zotavil úplně.
Řádek 68 ⟶ 59:
 
Když se blížila desátá hodina dopoledne, nedalo mi a rozhodl jsem se obhlédnouti situaci u vojenského velitelství. Odjel jsem tam společně s nadporučíkem Žentlem a když jsme přijeli k budově, bylo již po všem.
{{konecKonec formy}}