Stránka:Jaroslav Vrchlický, Maxmilián Pirner - Démon láska - 1893.djvu/7

III.

ÚVOD.

Jeho říši, jelm vla'du, někdy sladkou a milou, však častěji žaluplnou a krutou předva'dí umělec v řadě svýclí obrazů. S vědomým úmyslem pominul M Pirner, oč před ním tolikra'te jiní se pokoušeli: se štětcem v ruce pustiti se v za'vod s umělcem, který slovy v jednotněm ději vylic'uje moc La'sky. Konečným a při tom jediným cílem jelm bylo vytvořiti v mezíclz sve'lm umění obrazy viditelnýclz tvarů a barev. Proto nerozvíjí tu roma'nový děj některé lzistorie dvou milenců, nevypravuje slasti a strasti jiclz la'sky, ale staví před na's obrazy, díla malířskělm umění, v sobě uzavřene', vždy o sobě cele' a samostatně, žajr novou strunou znějící a co v každe'm clztěl říci, pověděl take' cele. ?ako pravý umělec nezaujíma' M Pirner vůči svěmu předmětu stanovisko clzladne' objektivnosti. Naopak. Všady projevuje se jelm subjektivní myšlení a cítění. ?elm zřetelně stopy postřelzneme v povaze zvolene' la'tky a ještě mno/zem důrazněji vynika' na povrclz v učiněne'm výběru, v počtu a vza'jemne'm poměru výjevů světlem proniklýclz a za'šeřím i tmou obklopenýclz. Karakter tlzematu, na'lada jednotlivých sce'n, převalza melanc/zolie a tragíky nad prostým, křišťálově průlIledným štěstím v životě la'skou polznute'm je při tom výslednicí tvořive' pra'ce, na níž ma' stejný podíl životní na'zor jílosofa, vzlet ba'sníka a cit a uvalza malíře.

Projděme tuto řadu, obraz za obrazem, a vysvitne, že !Il Pirner jest umělec malíř, ktere'mu je člověk o něco více nežli předmět o několika barevnýclí skvrna'clz, bytost jen potud živa', pokud se zevním, jj/sickým polzybem prozrazuje. ?elm umělecka' snalza lzledí postilzuouti a poclmpiti, co v 'te'to bytosti se děje u vědomí, že její vnitřní život vyvíra' na venek v jejím výraze, polzybu a jedna'ní. A činí tak se zdarem, nebot' odtud jde, že všiclzni jelm lide', štěstím oza'ření aneb zkrušení v žalu a bolesti, jako bezděky svěřují, co duši jejiclí plní, co přivedlo je v okolnosti v te' clzvíli, kdy umělec je postřelzl a jick 'zjev zaclzytz'l. ?e patrno, kterak s nimi za'roven cítí, jaký lzluboký soucit ma' s těmi, kdo klesli pod tílmu va'šně anebo i životem zaplatili žlzave' její obejmutí, kterak clza'pe jejich trud a jak věrným je tlumočníkem jejiclí bla/za. V tomto intensivním proniknutí la'tky, v te' vřele' u'časti, jakou předmět umělce naplňuje, leží zajiste' příčina, proč všeckny ty výjevy La'skou zbuzene' a vyvolane' dovedou upoutati za'jem na'š a proč budí v našem nit7u olzlas svojí na'lady.

Celistva' umělecka' jednotnost každe'lm obrazu o sobč všady doclza'zí jasně/zo výrazu. At'jedina' jen postava, at' cele' skupiny objevují