Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Erbenova předmluva k Slovanské čítance: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +NavigacePaP (opravdu nehoním editace; delší dobu jsem needitoval sborník tohoto typu a zapomněl jsem, co kam patří) |
m oprava přehlédnutých chyb OCR, snad je to už v pořádku |
||
Řádek 25:
Národ tento dělí se vůbec:
:A) ''
::východní,
::jižní a
Řádek 32:
::a) ruskou s trojím nářečím: velikoruským, maloruským a běloruským;
::b) bulharskou;
::c) illyrskou, též s trojím nářečím: srbským
::d) polskou s podřečím kašubským;
::e) českou s nářečím dvojím: českomoravským a uhersko-slovenským;
::f) srbsko-lužickou s nářečím hornolužickým a dolnolužickým.
:Mnohá pak z těchto
:Které pole i které znaky má každá ta řeč i to každé nářečí a podřečí, ano i mnohá
:C) ''Písmem'' pak
Za obsah Čítanky své zvolil jsem prostonárodní pohádky a pověsti slovanské, prohlížeje k
v podniknutí mém dobrotivě byli nápomocni, zejména totiž:
:p. prof. ''Lavrovský'' v Charkově důležitými výpisky některých starobylých podání ruských ze starých rukopisů i prací svou v jazyku maloruském,
Řádek 48:
:p. učitel ''H. Kopf'' dolnolužickými,
:p. farář ''B. M. Kulda'' a p. prof. ''F. Lepař'' pracemi v podřečích moravských.
:Vřelé
V pořádání materiálu měl jsem na zřeteli, kterak nářečí slovanská jedno ke druhému příbuzností svou i položením přirozeně se řadí. Počínaje řečí českou, vytknul jsem v ní podřečí neb různořečí domažlické, kteréžto však již nyní touž měrou hyne, jako vzdělání mládeže školami v krajině té se zmáhá a v málo letech nezůstanou bez pochyby po všem, jako po východním podřečí českém (jehož příklad viz v Šemberově Dialektologii, str. 166.), leč jen nepatrné stopy. Z Čech přecházím Moravou na Slovensko, uváděje z obou těch zemí podřečí některá, jakož mi jich dílem listy soukromé, dílem vydané sbírky poskytly. S češtinou souvisí nářečí hornolužické prostředkem jazyka staročeského, kdežto nářečí dolnolužické k jazyku polskému se schyluje. Jazyk kašubský, jejž v nedlouhém snad čase očekává smutný osud někdejších Slovanů polabských, jest sice podřečí jazyka polského, ale češtině bližší než tento. V nářečí běloruském spojuje se polština s nářečím velikoruským; maloruské pak nářečí, češtině mnohem příbuznější než běloruské, opět se rozchází v některá různořečí, z nichž toliko tři podstatnější tuto jsou vytknuty, totiž: z Haliče, z gubernie Černigovské a z jižní Rusi. Jakož nářečí běloruské k východu, tak maloruské k severu splývá opět s nářečím velikoruským, jehož ukázky tuto ze šesti gubernií podány. Na základě nářečí velikoruského zrostl také nynější spisovný jazyk ruský, jenž prostředkem starého jazyka ruského, staré češtině velmi příbuzného, souvisí s jazykem bulharským. Bulharština na severozápadní straně své splývá opět v srbštinu, kterážto v
▲snad čase očekává smutný osud někdejších Slovanů polabských, jest sice podřečí jazyka polského, ale češtině bližší než tento. V nářečí běloruském spojuje se polština s nářečím velikoruským; maloruské pak nářečí, češtině mnohem příbuznější než běloruské, opět se rozchází v některá různořečí, z nichž toliko tři podstatnější tuto jsou vytknuty, totiž: z Haliče, z gubernie Černigovské a z jižní Rusi. Jakož nářečí běloruské k východu, tak maloruské k severu splývá opět s nářečím velikoruským, jehož ukázky tuto ze šesti gubernií podány. Na základě nářečí velikoruského zrostl také nynější spisovný jazyk ruský, jenž prostředkem starého jazyka ruského, staré češtině velmi příbuzného, souvisí s jazykem bulharským. Bulharština na severozápadní straně své splývá opět v srbštinu, kterážto v nářeči charvatském okolo Varaždína zase nejblíže přistupuje k češtině. Nářečí illyrsko- neb korutansko-slovenské, ač v jihu položením svým jest češtiny nejblíže, však formami svými mezi nářečími illyrskými nejdále od ní odstupuje, podobně jako v severu nářečí hornolužické, ač položením svým bližší, však formami mnohem vzdálenější jest nynější češtiny, než jazyk polský a kašubský.
Co se dotýče pravopisu jiných nářečí slovanských, nevidělo mi se radno měniti čeho v tom, co zasloužilí spisovatelé domácí, zajisté po bedlivém a zralém uvážení, každý v nářečí svém za pravé a za prospěšné uznali. Tím také vysvětluje se, že v některých nářečích, jako v maloruském, v srbském písma kyrilského a v uhersko-slovenském, práce některé spisovatelů rozličných mají rozličný pravopis. Příčina rozdílu tohoto záleží vůbec v tom, že spisovateIé někteří v písmu šetřili více původu slova, jiní pak více hleděli k tomu, kterak slovo se vyslovuje.
Řádek 60 ⟶ 58:
S úmyslem, opatřiti mládeži naší příležitost, aby se mohla přiučiti ostatním nářečím slovanským, spojil jsem při sestavování Čítánky své jiný ještě úmysl, totiž ten, aby pohromadě bylo v knize jedné, cokoli z pohádek a pověstí prostonárodních nejlepšího, totiž obsahem nejdůležitějšího i formou nejdokonalejšího po veškerém Slovanstvu potud se vyskytlo. Chtěl jsem uviti květnou kytici z prostonárodních bájí slovanských v rouše původním. Při tom šetřil jsem vůbec pravidla, aby táž věc, byť i v rozličných byla nářečích, již se neopakovala.
Ovšem náleželo by tuto podati také přehled literatury pohádek a pověstí slovanských vůbec, co jich kde potud vydáno bylo tiskem; ale z příčin některých musil jsem toho na ten čas zanechati a ku
Nemohu také toho zatajiti, že tuto Čítanku z pohádek a pověstí národních, vesměs prostomluvou sepsaných, pokládám toliko za první částku, ku které náleží ještě částka druhá, totiž ''Čítanka z prostonárodních písní slovanských''. Podaří-li mi se i také tu přivésti do tisku, jakož z většího dílu již sestavena jest, budu pokládati toto dílo, ač jen na skrovno vyměřené, za úplné a za ukončené; neb na dílo rozsáhlosti takové, jako jsou Firmonichovy ''Germaniens Völkerstimmen'', aneb francouzské ''Recueil général des poésies populaires de la France'', ač by na materialu nikoli nescházelo, na ten čas aspoň u nás nelze pomysliti.
Mladým
V Praze na den sv. Josefa 1865.
| |||