Soumračnem věku/Odcizení milenci

Soumračnem věku Antonín Sova
Fragment	Odcizení milenci	Utrpení touhy

Údaje o textu
Titulek:	Odcizení milenci
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Našli jsme se kdys v jediné touze: milovat stejně a stejně klnout,
až v srdce naše stejný vichr navál nekonečné sněhy.
Neslyšeli jsme zvonů vánočních, ni zpěvů pastevců
a nevíme, že se narodil ten, jenž by nás vykoupil.

Našli jsme se zas v jediné touze: Odumřít sami sobě,
nekonečné sněhy ve své duši a nekonečné noci,
tisknout si ruce s poledním polibkem dávno rozloučených
a nenaslouchat již dravcům vášní v nás oddychujícím.

Oddalujeme se. Pláněmi našich duší zasněženými
lesy husté stojí, nebetyčné, jak mezníky neproniklé,
vrány snů nízko se strou pod šerým klenutím větví.

Oddalujem’ se; nezříme se již roky, jen tajemnou hudbu
však slyšíme dosud. Jsme vzdálené výkřiky poutníků
na opačných stranách, mizících do dálek zasněžených.