Soumračnem věku/Naivní relief hladu

Soumračnem věku Antonín Sova
Minulost	Naivní relief hladu	Hrůza zamlklé bídy

Údaje o textu
Titulek:	Naivní relief hladu
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Pod opadlými vodami zčernala odumřelá pole,
mezi hnijícími klasy krvavé máky kvetou.

Tam pod horami jsme vyhladověli. Tam zrna jsme nesklidili.
V tom království nepojedli jsme ničeho.
Minulo mnoho dní, mnoho dní přešlo přes naše chatrče,
teď schouleni u prahů hryžeme si prsty,
řev náš burácí zděšeně po černých lesích,
co svíjíme se otráveni černou bolestí,
co podepřeni o zeď blabolíme,
co nehty hryžeme syrovou hlínu.

Tam, povídali, v sousedství dole u řeky jsou na dlouho syti,
tam ještě tři krysy hrabou kdes v chatrči pod podlahou.
Oh, ho, ho, ho, ho!

Každý den roste předtucha příchodu Jeho
na sinavě zelenavém nebi,
dýmavě roste, roste, roste.
A ptáci houfně křičí, zdvíhajíce se v kroužení,
do oken bijí křídly zděšeně,
nad prvním mrtvým miserere zpívají
rozvleklé, sychravé, zvlhčilé podzimní větry.

Ještě však nikdo nejede na černém oři.
Ale teď! První cizinec uhání zbaběle kolem oken,
kolem prázdných sýpek,
šíleně uhání, vtisknuté roucho do tváře,
a nechce se dotknout suchých prstů natažených k němu,
jen pátrá v bezmasých našich lících,
a nepotřebnou svou loutnu strachem odhazuje.

A za ním, za ním od hor posněžených
jak vlny by na sebe třískly a stříkaly nad hroty sosen,
On, ohlušující se valí a dere se otvory do oken
a údolí naplňuje hnijícím puchem
a staví vrstvy mrtvol do obrovských pyramid
do nebe volajících.
Příšerné ticho uzrává, nehne se, kamení…
I tam v sousedství u řeky umlkli.
I ty tři krysy stichly pojednou, pod praskavě chrastící podlahou.

Oh, ho, ho, ho!