Soumračnem věku/Když všecko odkvetlo
Soumračnem věku Antonín Sova | ||
Do sebe vnořen… | Když všecko odkvetlo | Fragment |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Když všecko odkvetlo |
Autor: | Antonín Sova |
Zdroj: | Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922, |
Vydáno: | 1898 |
Licence: | PD old 70 |
Když stromy odkvetly, jež jsem tak miloval
i píseň sestárla a kdos už mdle ji hrál.
Trhavě, nejistě, tak vysíleně zněla
nad sítinami, lukami, až shasla zcela.
Když mládí odkvetlo, vyhlídky ztemněly,
jen věže dálných měst sny nové vzbouzely.
V těch městech nebylo, zač srdce plakalo,
po mořích mlhavých se jemu stýskalo.
Na tichých korábech lodníci smutně pějí,
tam za mořemi snů však bude veseleji…
Tam v hrdých výpravách dny střídati se budou,
prapory krvavé zavlají barvou rudou.
A přec - ne, shrbeni a prodáni tam jsou,
revolty sestárly a v krotkých řadách jdou.
I tady odkvetlo co tak jsem miloval,
i písně sestárly a mdle už kdos jen hrál:
Co z toho zbylo ti, ze všeho co ti zbylo,
co tak jsi miloval, když kdysi jaro bylo?
Kde jsou ty naděje s pohledy žhavými,
jež v tanci výskaly pod stromy zkvetlými?