Sofie Podlipská

Údaje o textu
Titulek:	Sofie Podlipská
Autor:	Pavla Maternová
Zdroj:	Světozor, roč. XXXII. č. 7. str. 81 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	24. 12. 1897
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Sofie Podlipská

Odešla nám tedy! Ušlechtilou její tvář zahalil již neproniknutelný stín smrti. Dobrotivé oko její nezazáří nám již nikdy vstříc jiskrou nebeského jasu a teplé své vlídnosti, mírnými rty již nezahraje ten její, jí tak vlastní úsměv dobroty a lásky, kterým tulila k sobě srdce dětská a získávala rázem srdce všech.

Byl vlažný podvečer prosincový té neděle minulé, kdy jsme ji naposledy doprovodili za nízké zdi olšanských svatých polí. Účastenství ctitelů jejích ze všech vrstev obyvatelstva našeho projevilo se při pohřbu nejtklivějším způsobem. Veliký byl počet jí oddaných, kteří dostavili se postát nad hrobem, jenž němě přijímal vzácnou tu kořist, s níž opravdu kus srdce šlo pod zem všechněm, kteří jsme tu stáli kolem sklíčeni tíhou té ztráty nečekané. Jest to opravdu ona dobrá, čistá, harmonická bytost Sofie Podlipské, již tato mlčelivá rakev ponořenou v květinách a skropenou nesčíslnými slzami lásky spouští do země? — Tato otázka táhla naší duší jako ty těžké vrstvy západových mraků po dohasínající tváři dne, tato otázka ozvala se steskem v tisících duší hrobu toho vzdálených, avšak upřímným citem blízkých drahé zvěčnělé.

Sofie Podlipská byla tak šťastna jako málo kdo, že naplnila do poslední vteřiny času a do posledního kmitu srdce činností krásnou a dobrou svoje léta. Ona byla statnou, silnou, plodnou větví vzácného druhu na mohutném štěpu duše svého národa. Větev nyní klesla — všecka ještě v slibné zeleni, v květech rozvíjejících se ještě činů, Však již přetěžka hojnými plody životní práce. Smrt rozpřáhla se k ráně a sklála ji náhlým úderem, ale bohaté plody vykonaného díla nám zůstanou a dají sémě nové. A to je v žalu o ni naše útěcha.

Odchodem jejím nastává literární úvaze vzhledem k její biografii veliký a vděčný úkol: srovnati a v jasné světlo pravého ocenění postaviti literární dědictví, jež nám Sofie Podlipská zůstavila. Teprve na pozadí tomto vynikne v celé ušlechtilosti lidská i literární její podoba. Zatím budiž jenom požalováno, kolik oborů práce národní i umělecké osiřelo jejím odchodem. Jsou to román a novella směru psychologického, sociálního, fantastického i historického. Zvláště v prvních dvou směrech podala řadu prací skutečné ceny umělecké. Román Lidské včely (ve Květech r. 1889) poctěn byl cenou České Akademie. Jsou to dále studie a spisy vychovatelské, v nichž uložena jest bohatými žilami praktická filosofie jejího ducha, jemuž zákonem nejvyšším bylo dobro, božstvem všemohoucím láska a vždy konečným cílem sharmonisování ducha lidského s veškerenstvem, jež jej objímá. Vždy snažila se proniknouti k jádru zjevů a je vykládati v tomto jasném a smírném ozáření své filosofie. Její aforismy jsou zrna životní moudrosti, uzrálá sluncem veliké lásky. Její essaye psány jsou s hlubokým vniknutím ku předmětu, s nadšenou snahou porozuměti všemu, vše pochopiti a vše zladiti v čistý akkord smíru. Bylať Sofie Podlipská živým vtělením ideí dobra a lásky, optimistka, jaké již není mezi námi, s nadšenou vírou v konečné vítězství ideí těchto, chceme-li jen, v životě jak jednotlivce tak i lidstva celého. Životopisy, které psala, nejen objasňují, ale i prohřívají své postavy.

V oboru dětské povídky byla nevyrovnatelnou mistryní a nevyčerpatelnou dárkyní, za niž náhrady nemáme. A jakou byla přednášečkou přeochotnou, povždy poutavou! Její slovo plynulo uchvacující srdečností, prostou výmluvností a zvláštní lahodou přímo z duše, a provozeno zářivým pohledem dobrého, krásného jejího oka nalézalo si také povždy přímou cestu k srdcím posluchačů. A v činnosti své lidomilné byla vzorem nejčistší činorodé humanity. Ty malé v smutek oděné dívky z její „Ochrany“, kde po deset let byla — ne starostkou, ale obětavou, milující matkou všem: ty dívky deputované k jejímu hrobu ani netušily ve svém strnutí, koho v té rakvi s ní ztrácejí. Kéž neosiří její životní dílo ani v tomto spanilém směru!

Sofie Podlipská, nar. 15. května 1833, zemřela 17. prosince t. r., dosáhla tedy požehnaného věku bezmála 64 let. Zůstavila syna, Dra. Prokopa Podlipského, a dceru Ludmilu, choť Jaroslava Vrchlického. Sedmi vnoučatům stýskati se bude po nejlepší na světě babičce. Kdo jim zas vymyslí takové pohádky?

Máme na Olšanech o jednu drahou zastávku více. Je to na pátém hřbitově, na křižovatce čtyř cest, na krásném, pro ni jako vybraném místě. Husté, jemné haluze krásné ztepilé lípy rozkládají se tam nad hrobem Sofie Podlipské!

Pavla Maternová.