Socialističtí »emissaři«

Údaje o textu
Titulek:	Socialističtí »emissaři«
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, roč. 32, č. 130. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	10. 05. 1892
Licence:	PD anon 70

Před krajským soudem v Táboře konalo se dne 3. května 1892 zajímavé přelíčení proti bratřím Maxu a Augustinu Javůrkům ze Sedlčan, kteří obžalováni byli pro zločin rušení náboženství v několika směrech a pro přečin dle § 305, jejž spáchali tím, že pojmy o manželství a vlastnictví veřejně zlehčit hleděli. O svátcích vánočních r. 1891 přišli oba bratři do Sedlčan, svého rodiště k rodičům na návštěvu. Oba, zruční řemeslnici, zaměstnáni jsou ve Vídni a ačkoliv mladí, ukazovali, že jsou velice sčetlými, tak že občané sedlčanští rádi s nimi o ledačem hovořili. Zejména to byl jistý učitel z Vosečan, který rád jejich společnost vyhledával, aby se s nimi — jak sám říkal — »hádal«. Než »hádek« těchto bylo užito k jiným účelům a jak učitel sám před soudem doznal, oznámil některé ukázky z těchto »hádek« důstojnému pánu vosečanskému a za krátko potom byli oba bratři, kteří mezi tím do Vídně za svým povoláním se vrátili, jednou v noci zatčeni a ke krajskému soudu táborskému do vazby odvezeni. Dle obžaloby prý Max a Augustin Javůrkové veřejně v hostinci vypravovali věci, z nichž státní zastupitelství odvozuje, že podrývali úctu k manželství a podkopávali pojmy o vlastnictví. Jindy opět Aug. Javůrek se prý vyjádřil před větším počtem lidí pochybně o manželství, mluvil o prostituci žen, kterou ovšem odsuzoval a doporučoval veřejné společné vlastnictví. Hlavně se však kladlo za vinu Aug. Javůrkovi, že jednou o vánocích vyslovil se, že nevěří v boha, že hlásal ideje pantheistické a že i na jiných místech prohlašoval o sobě, že v nic nevěří. Mimo to kladeno Maxu Javůrkovi za vinu, že o Sylvestru 1891 ve Vosečanech k obveselení hostů a na vyzvání jejich přednesl sólový výstup, oblečen jsa jako kněz při kázání, že »kázal« o »bohačko« a »chudačko«, že se zmínil o sv. Petru atd. a tím že spáchal zločin rušení náboženství.

Ku přelíčení bylo předvoláno asi 20 svědků. Soudu předsedal rada p. Květ, žalobu zastával státní zástupce p. Görner a obžalovaného hájil p. JUDr. Baxa z Prahy.

Svědecké výpovědi byly tím zajímavé, že u mnohých svědků bylo viděti, kterak něco slyšeli »o ženských«, ale nerozuměli, co se vypravovalo. Jinak však potvrzovali souhlasně, že vedli obžalovaní řeči v obžalobě udané a mnozí vypravovali, kterak všichni přítomní hosté byli tím ve velké pohoršení uvedeni. Na otázku obhájcovu, proč ale dále poslouchali, odpovídali svědkové, že se chtěl onen pan učitel dále s obžalovanými »hádat«. Po skončeném řízení, jež trvalo celý den, žádal státní zástupce za odsouzení ve všech směrech obžaloby. Naproti tomu dokazoval obhájce, že ani v jediném případě není skutkové povahy zločinu uražení náboženství. Veliké vzrušení způsobilo mezi soudci a posluchačstvem, když obhájce mezi řečí vyňal malou knížku, z níž předčítal různé anekdoty o sv. Petru a poznamenal, že tato knížka jest pod č. 277 zařaděna v trestnickě knihovně samého krajského soudu táborského, že se dává trestancům ke čtení a že nikomu nenapadlo autora pro rušení náboženství stíhati. To pak, co dle udání obžalovaný o sv. Petru řekl, jest mnohem nevinnější, než co v těchto anekdotách obsaženo. Výsledek dlouhé porady soudu byl ten, že obžalovaní ve třech směrech od žaloby pro zločin rušení náboženství byli osvobozeni a pouze v jediném směru vinnými uznáni a — ačkoliv trest vyměřiti se má od 1—5 let, pouze ke čtyřměsíčnímu vězení odsouzeni. Rovněž byli sproštěni žaloby pro přečin § 305.

Zajímavo jest, že soud přidal se úplné k návrhu obhájcově ohledně tvrzení jeho, že doporučuje-li kdo formu kollektivního vlastnictví, nikterak tím nepodrývá právní pojmy o vlastnictví samém, jak v trestním zákoně se vyžaduje, nýbrž že doporučuje toliko jiný způsob vlastnictví, což není nikterak v odporu s trestním zákonem naším.

Obžalovaní prohlásili, že se vzdávají všech právních prostředků a že trest ihned nastupují. Naproti tomu prohlásil obhájce jménem otce obžalovaných (kteří jsou nezletilí) přes to, že nastoupili trest a proti vůli obžalovaných, zmatečnou stížnost k nejvyššímu soudu.