Smí-li se husám po dobu dopravy na dráze nalíti vody do vagonu?
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Smí-li se husám po dobu dopravy na dráze nalíti vody do vagonu? |
| Podtitulek: | (Před soudem civilním.) |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 38, č. 143. s. 3 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 25. 05. 1898 |
| Licence: |  PD anon 70 |
O této otázce jednáno bylo včera u zemského soudu před senátem, sestávajícím z pánů: rady Šroubka, rady Scherla a sekretáře Machačky, následkem žaloby, kterou podal p. Jan Bulíř, obchodník a vývozce hus v Hodkách u Hodkovic na železniční erár o náhradu 1727 zl. 25 kr. Záležitost sporná jest následující:
Dne 5. srpna naložil p. Bulíř na stanici v Čimelicích 800 hus za účelem dopravy jich do Rizy v Sasku. Poněvadž bylo parno, trpěly husy asi žízní a vystrkovaly zobáky z vagonů ven. A tu na stanici Louka—Horní Litvínov ustrnul se nad nimi přednosta stanice a dal do vozů nalíti vody. Avšak toto nalití vody jevilo v krátké době zhoubné účinky. Než dopraveny byly husy do Podmokel, polovička jich zdechla. Ostatní husy, aby zachráněny byly před zdechnutím, byly z vozů vyvedeny, ve volné přírodě nakrmeny a napojeny a teprve takto posilněné byly dopraveny na místo určení.
Ale i tyto husy, jež na živu zůstaly, dopraveny byly ve stavu sešlém, takže adresát hus těch nepřijal.
Pan Bulíř žádal nejdříve ředitelství státní dráhy v Praze, aby jemu nahradilo škodu, kterou tím utrpěl, avšak řiditelství žádost tu zamítlo, odůvodňujíc zamítnuti tím, že měl k dopravě hus přidati průvodčího, dále že husy zdechly spíše hladem nežli následkem nalití vody do vagonů a že prý v jednom vagonu bylo mnoho hus naloženo. Ředitelství opíralo se při tom o dobrozdání zvěrolékaře v Podmoklech, který 2 ze zdechlých hus pytval a podal dobrozdání, že pytvané husy zdechly rozedmou plic a že měly úplně prázdné žaludky.
O žalobě, kterou následkem tohoto odmítnutí podal p. Bulíř na železniční erár, jednalo se včera při hlavním přelíčení. Žalobce dostavil se se zástupcem svým drem. P. C. Nesým; za žalovaný železniční erár dostavil se c. k. vrchní finanční rada p. dr. Ploo.
Především vyslechnut byl přednosta stanice v Podmoklech Robert Phank, jenž potvrdil, že ve vagonech, v nichž husy byly naloženy, byla voda, že vodu tu dal vypustiti, zdechlé husy že odvezl pohodný a husy, jež zůstaly na živu, že pustil do volné přírody, dal je nakrmiti a opět dále je zaslal.
Zajímavým však byl výslech dvou obchodníků s husami, kteří slyšeni byli jako znalci o způsobu, jakým husy se po dráze dopravují.
Pan Adolf Kalivoda ze Strážova u Klatov, který od mládí svého při dopravě hus jest zaměstnán a sám podobný obchod již přes 12 let provozuje, vypovídal zajímavé podrobnosti o tom, jak pečlivě husy dopravovány býti musí. Nežli se husy do vagonu naloží, musí býti řádně nakrmeny a musí býti úplně suché. Husy takto naložené vydrží déle než dva dny úplně bez potravy a bez nápoje a přijdou na místo určení úplně zdravé.
Pan předseda táže se znalce, co by řekl tomu, kdo by se nad žíznícími husami po dobu dopravy ustrnul a dal jim do vozu píti. Znalec odvětil: »Tomu bych řekl, že husám nerozumí, neboť husám po dobu dopravy nesmí se do vozu dáti voda, jinak se spaří, pomačkají a udusí.«
Do jednoho vagónu nakládá znalec 500 až 1100 hus a posílá je pravidelně bez průvodčího. Dále uvedl, že dá-li se husám po nakrmení píti, rychleji vytráví a proto před nakládáním nesmí husy býti napojeny.
Podobně vypovídal také druhý znalec p. Hynek Sluka, obchodník a vývozce hus v Roztáni u Českého Dubu, který dodal ještě, že pravidelně vyváží jen husy oškubané, poněvadž se lépe krmí nežli husy se zralým peřím.
Po těchto výpovědech znaleckých oddělil senát otázku ohledně povinnosti k náhradě škody od otázky v příčině výše náhrady a po konečných návrzích obou zástupců prohlásil rozsudek, kterým železniční erár uznán povinným nahraditi p. Janu Bulíři škodu, kterou tento utrpěl tím, že na stanici Louka—Horní Litvínov nalita byla voda do vagonů, v nichž husy byly naloženy.