Slovo při pohřbu Bedřicha Smetany

Údaje o textu
Titulek:	Slovo JUDr. Jana Strakatého při pohřbu Bedřicha Smetany, 15. 5. 1884
Autor:	Jan Strakatý
Zdroj:	Národní listy, 16. květen 1884, s. 2. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1884
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bedřich Smetana

Byl měsíc máj, to krásný čas, skřivánků tu zazněl hlas…

Aj Vletavo, če mútiš vodu, če mútiši vodu striebropěnnu? Kako bych jáz vodu nemútila; kak bych mohla ráda býti, malitký skřivánče: otvedechu zmilitka u kamenný hrádek. Kde bych pérce iměla pisala bych lístek: ty, malitký skřivánče, ty by s něm tam letial. Nenie pérce, nenie blanky, bych pisala lístek: pozdravuj drahého pěniem, že zdě hořěm nyju.

Milí přátelé! Tak usedati bude na tomto čerstvém hrobě skřivánek. Bude pěti písně, jež naučil jej pěti muž tento, nám nade vše milý. Ten skřivánek povznese se k nebesům a hlásati bude slávu národa českého zvuky, jimž naučil jej Smetana.

Proč asi shromáždili se takové davy lidstva dnes sem, v tento památný den? Aby oslavili tohoto mistra, řekne se, proto, poněvadž Smetana byl výtečným hudebním skladatelem. Ano, přátelé, bylť on výtečníkem na tomto poli, ale on byl také více. Což nebyli Mozart, Gluck a Beethoven také velikány? A přece jejich národ nenásledoval jich rakev až ku hrobu.

Náš Smetana však ctěn jest co hudební skladatel od národa celého, proto že původcem byl národní české hudby, že české hudbě zjednal místo v evropském koncertě. Smetana dobře cítil, že přišla doba, kde hudba česká bude muset zaznívati v celé Evropě, on věděl, že je to jen možno, když se přispůsobí modernímu směru, ale on také věděl, kdyby byl slepě následoval Wagnera, že by hudba česká nebyla českou, že by byla cizáckou. Pak bychom nestáli na tomto hrobě a nesypali hroudy země na rakev jeho.

Avšak na tom nebylo dosti. Vždyť zemřeli i jiní skladatelé, kteří hudbu českou psali, jichž jsme si také vážili, ale nebylo to měrou takovou, jako ctíme Smetanu. Bylo to jeho dobré, české srdce, v němž za života tolik lásky k národu a rodině, i mám za to, to srdce že musí žíti na věky.

Bylť Smetana mužem pilným a vytrvalým. Mládeži česká vezmi si jej za příklad! Považ, byl bohatě nadán a při tom pevně odhodlán, hřivnu, kterou byl obdařen, využitkovati ve prospěch svého národa. Ano, vytrvalá práce a příkladná skromnost byly předními ozdobami mistra Smetany.

Zásluhy Smetanovy o povznešení českého hudebního umění jsou velké. Za živa dostalo se mu jen malého vděku, doufejme, že nyní dostane se mu odměny, která mu náleží. O půl noci, krásné, májové, vstoupí na hřbitov tento památný velebná Libuše, již nám zvěčnil, v průvodu Přemysla a mnohých bohatýrů a řekne: „Ty rodem nejsi nám roveň, ale duchem svým, hudbou svou. Protož zde máš žezlo, přijmi je ode mne a vládni ve svém oboru.“

Smetana byl andělem míru, který nám ukázal cestu, po níž bráti se má hudba česká. Vy, mladší skladatelé čeští mějte vždy na zřeteli, že on v častých rozmluvách prosil a pobádal, aby hudba naše zachovala si ráz hudby národní.

Měli jsme jej rádi my, kteří pocházíme z lidu, on ctil lid, on ctil dílo velké lidu našeho, byl pravým demokratem, mužem svobodomyslným v pravém slova smyslu toho.

Nesčíslněkráte říkal, že celý národ náš připadá mu jako jeho partitura, v níž také není nadarmo ani jediné hlavičky.

Dnes stojíme a truchlíme nad jeho hrobem. Rodina jeho osiřela, celý národ truchlí a to budiž nejbližším příbuzným zvěčnělého alespoň částečnou potěchou, že bolest jejich sdílíme my všichni, že památku jeho vždy ctíti budeme.

Tělesná schránka jeho leží zde, aby byla vrácena matce zemi a my žalem sklíčeni spokojiti se musíme krásnou bájí, kterou nám co dětem vypravovali, že ho bůh povolal do kůrů svých andělů. A je-lil tam jaký kůr Čechy obsazen, věru bude v něm Smetanovi vykázáno jedno z míst nejpřednějších.

Milí přátelé, což ta společnost, která jej uvítá, není bohatýrská? Aj, zde Jablonský, zde Hanka, Brauner, zde Hálek, Božena Němcová, Levý a mnozí, jichž tak postrádáme. Ti sejdou se o půl noci zde a budou si povídati.

Snad dostaví se do toho hudebního sboru Fr. Škroup, skladatel naší hymny „Kde domov můj“?, skladatel první, ale předce české původní opery, a v této besedě uvítán bude Smetana písní, která napsána jest v duši národa, písní „Kde domov můj?“

Měl bych ještě mnoho promluviti, ale čas kvapí, země volá i nechci zdržovati Tebe, příteli drahý, neboť „Tu víru moje srdce chová, z mého že naděj popele vzejde plamen.“ — — —

Nuž, vykonejte, smutný výkon svůj a my položíme na tento hrob kámen a napíšeme naň velkými písmenami:

Budiž pokoj jeho popeli!