Slovensko spolurozhoduje o osudu Evropy

Údaje o textu
Titulek:	Slovensko spolurozhoduje o osudu Evropy
Autor:	Edvard Beneš
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 44, č. 473. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	20. 09. 1936
Licence:	PD old 70

ČTK — Bratislava 19. září

President republiky dr. Beneš pravil dnes při své návštěvě před hotelem Carlton v Bratislavě:

Jsem opravdu pohnut obzvláštním významem tohoto okamžiku: byl jsem zde u vás často jako zahraniční ministr, mluvíval jsem tu k vám politicky, míval jsem tu důležité jednání mezinárodní, také a především Slovenska se týkající. Dnes jsem tu po prvé jako president republiky. Vašimi ústy a vašimi srdečnými slovy vítá mne Slovensko, které mi prokázalo jednu z největších poct a uložilo zároveň jednu z největších povinností, jež jsem v životě měl: přijalo mne za svého poslance v revolučním Národním shromáždění a učinilo mne tak již roku 1919 svým občanem a zástupcem vedle Hviezdoslava, Duly, dra Šrobára, Hlinky, Hodži, Blaha, Dérera, Štefánika, Stodoly, Markoviče, Slávika, Hrušovského, Kmeťka, Botta, Zocha, Okánika, Belly a řady jiných starých roduvěrných Slováků. Dovolte, abych vám to v této chvíli s láskou a vděčností připomněl.

Vítá mne však především to svobodné Slovensko, jehož osvobození pokládám za největší a přímo fundamentální úspěch našeho zápasu o samostatnost a za jeden z nejsilnějších argumentů, které ospravedlňují nový poválečný řád v Evropě, to Slovensko, které svobodné je a svobodným už navždycky zůstane.

Jsou to dějinné události, jejichž lidská a mravní síla a pravda je tak veliká, že žádný dějinný vývoj nemůže je zvrátit. Takovou událostí je pro mne svoboda Slovenska. To ovšem neznamená dáti ruce v klín, to znamená práci a boj, někdy práci a boj těžký, ale boj a práci, která — bude-li dobře vedena, bude vždy korunována trvalým úspěchem. To je moje kredo o budoucnosti Slovenska.

Slovensko učinilo československou republiku tím, čím je. Vyzvedlo české země z lokálního středoevropského rámce a — učinivši z našeho státu silný most mezi evropským východem a západem — dopomohlo mu k oné mezinárodní bezprostřednosti, zeměpisné posici a politickému významu, pro který jsme hledanými partnery v evropské a ve světové politice. Bez Slovenska — kde by pro nás byla Malá dohoda? Jaký by byl náš vztah k Rusku? A jsa přesvědčen, že dočasná nedorozumění nejsou osudem dvou sousedních, jinak si blízkých národů, táži se, jaký by byl náš poměr k Polsku, kdybychom s Polskem kromě své hranice těšínské neměli delší a významnější hranici slovenskou?

A ovšem dodávám: spojením s Čechy přestali být Slováci malým, přehlíženým, zapomínaným národem, jsou dnes národem významným, náležejícím k veliké západoevropské kultuře, národem, hrajícím evropskou úlohu a majícím evropské poslání. Jaký to ohromný rozdíl proti tomu, co bylo ještě před dvaceti lety.

Proto jste tu, pánové, plným právem vzpomínali oněch dějinných etap, ve kterých osudy Čechů a Slováků v minulosti bývaly společné. Tyto etapy, třebas přerušovány, měly přece tolik vzájemné souvislosti, že tradice československá od říše Velkomoravské přes pozdější Přemyslovce, doby husitských válek, Jagelonce, dobu obrozenskou a práci našich společných národních buditelů až po rok 1918 jest velikým historickým faktem. A hlavně pamatujme si, že to byly vždy okamžiky nejsilnějšího kulturního a často i politického rozmachu našeho národního ducha, ve kterých se naše osudy sešly a spojovaly.

Vidíte všichni, jak vysoce cením ten ohromný přínos, který nám dává Slovensko do naší státní výstavby. Slovensko mně není tudíž jen snad otázkou poměru Čechů a Slováků anebo jen otázkou nějaké vnější jednoty československé. Slovensko je mi otázkou, která spolurozhoduje o osudu Evropy.

Ale zdůrazňuji-li to tak silně, neznamená to, že je mi Slovensko jen věcí politického rozumu: je mi také a je mi především — jak jsem řekl ve svém prvním projevu v Topolčiankách, věcí mého srdce. Proto rozumím vaší krajinné individualitě Slovenska, proto vidím všechny ty vaše zvláštní podmínky, které uzpůsobují do určité míry jinak to, co se kulturně tvoří na Moravě, v Čechách, v Praze. Proto hledám s vámi se všemi s láskou a oddaností ke Slovensku pro všechno to správný výraz politický, proto zdůrazňuji při pevné jednotě československé decentralisaci a regionalismus.

Žádný z nás si však nepřeje nějaké isolovanosti slovenské a isolovanosti české a nepokládá to za možný nějaký druh čínské zdi mezi východem a západem našeho státu. Vedle velikých národních celků a nacionalismů německého, italského, polského nebo ruského, kladu tudíž ve dnešní rozhárané Evropě princip silné, pevné státní jednoty československé.

Vidím ovšem všechny obtíže a různé místní stranické nebo národnostní cíle a snahy v našem státě, spravedlivě a objektivně je hodnotím a hledám správnou spravedlivou synthesu, kde každému se dostane, co jeho je, kde vzájemná dobrá vůle a hluboká lidská láska vyrovnává rozpory, kde to, co nás jednotí, se podtrhuje, a co nás dělí, odkládá se čím dále tím více do minulosti a do historie. To vše je věcí dalšího vývoje. Jsem při tom veden jedinou myšlenkou: nejen zachránění toho, co jsme společnou prací a utrpením získali, ale také velikost republiky, důležité naše poslání v Evropě, vědomí, že máme společně co říci Evropě a světu a že to vše můžeme učinit jen v nerozlučné vzájemné jednotě, spolupráci, lásce a oddanosti. Dnes, kdy už všichni věříme ve svou velikou budoucnost, nám nejde jen o lokální udržení své národní existence, dnes se hlásíme o své místo v Evropě a ve světě v duchu velikého lidského odkazu našeho nesmrtelného Kollára. A to se nám podaří jen v naší nerozlučné jednotě a pevnosti československé.