Slovenská Golgota
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Slovenská Golgota |
Autor: | Viktor Dyk |
Zdroj: | Národní listy, roč. 58, č. 124. s. 1 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 06. 11. 1918 |
Licence: | PD old 70 |
Zatím co u nás v Čechách doznívá jásavý výkřik osvobozeného národa, zatím co ještě vlají prapory v našich ulicích a zatím co my vítáme politické své vůdce, vracející se z prvé diplomatické cesty, docházejí znepokojivé zprávy ze Slovenska. S obavami hledíme na západ. Golgota slovenská ještě není dovršena, a v poslední hodině před konečným osvobozením jest našim bratřím tatranským přinášení nové a krvavé oběti. Na tragickém tom faktu nezmění nic sebe srdečnější projevy národního výboru maďarského, sebe diplomatičtější projevy hraběte Karolyiho.
V zmatku prvních zpráv těžko utvořit si objektivní a správný obraz o tom, co dnes prožívá Slovensko. O čem není pochyb je, že je tam zle a že je zapotřebí okamžité pomoci. A o tom není rovněž sporu, že pomoc a náprava nepřijde pro Slováky z Pešti: ta má dost starostí sama se sebou. Stojíme nyní před naléhavým úkolem, také přesvědčivými skutky dokázat naši solidaritu se Slovenskem. Od Váhu doléhá k mám hlas našich slovenských bratří, volající o pomoc. Pomozme, pokud je v našich silách pomoci a pokud možno bez odkladu! Chráníce Slovensko, chráníme sebe a podpora poskytnutá v dnešních vážných dobách utuží bratrské svazky naše trvale.
Abychom však národ slovenský, vedený křížovou cestou na Golgotu, zachránili v čas, k tomu je zapotřebí, aby naše českolovenská armáda nebyla jenom parádním slůvkem. Dobrá vůle nestačí, zde rozhoduje moc. Události na Slovensku dokazují nám, jak ukvapeno bylo by tvrdit, že vše je už u konce a že třeba zasednout k připravenému stolu. Ještě je předčasno jásat, dokud kdokoli z nás trpí! Ještě je hříšno radovati se, dokud v jediné vísce slovenské přelévají se slzy! A ještě je nebezpečno skládat zbraň, dokud se pod Tatrami střílí!
Nestačí, jen s neklidem a bolem čekati na zprávy ze Slovenska. Nestačí jenom projev politování, projev účasti. Bylo by to tvrdým cynismem, spokojit se s konstatováním, že dnešní události na Slovensku jsou jen o důkaz více, že pro Slovensko nebylo a nemohlo býti místo v maďarských Uhrách. Bratří slovenští, jsme vám dlužni více než slova, jsme vám dlužni čin. Dovedli jsme udržeti pořádek u nás v Čechách. Hanba, nedovedli-li bychom pomoci vám, nepodali-li bychom vám v těžkých vašich dnech bratrskou ruku! Každá chvíle, kterou bychom propásli, každá oběť, která by nebyla nutnou, byla by pro nás krvavou a krutou výčitkou!