Slova němé

Údaje o textu
Titulek:	Slova němé
Podtitulek:	(z dramatu)
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 418–420. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Sestry mé, hvězdy,
nad pohledem
hoříte ohněm zářivým.
Jsme dva a ještě nedovedem
spojit se s ohněm tím.

Ale už brzy — — —
přihořívá — — —
jen co se ke mně vrátí zas,
povlaje nocí naše hříva,
nocí a cestou, jež jde z nás

a je tak příkrá,
je tak vratká, —
kdopak ji asi rozhoupal?
Nějaká přebolestná matka?
Nějaký strach, jenž musí dál?

Taková zima,
nejsi tady,
ach, všude, všude s tebou jdu,
tatínku, ze tmy kamarády,
co mám, co jsem a nebudu

mi nese ticho,
hladí, hladí,
má ústa sladce sešitá,
kdybych je znala
po úsměvu,
či po tom, co se řečí ptá,
kdybych je znala
z jejich zpěvu,
kdybych je znala po světle,
kudy pak, kudy kvítka malá
by otvírala rozkvetlé?

Bzučí jak včela
ticho ve mně
a nehledá již cestu ven,
ach, jsem tak celá?
jemně, jemně
v mé duši byl jsi rozsvícen.

Teď je už noc
a cítíme ji
a slyšíme ji v sobě růst,
je plna krásných beznadějí,
zná něhu našich němých úst
a odvádí nás
kam nás vede?
ó, spolu, spolu jdeme jí,
už nejsi, jede, nejsi, jede,
nejnádhernější kamejí.

Půjdeme tam,
kde z dechu tvého
nás nezasáhne ani dech,
na cestu všeho smířeného
v ubohých lidských osudech,

půjdeme tam,
kde šero tají
nejhlubší rány zvířeti,
půjdeme tam, kde v pustém ráji
lze věrně, čistě trpěti,

půjdeme tam,
kam neproniká
láska ni stud, tam půjdeme,
půjdeme tam, kde země říká
překrásná slova za němé,

půjdeme věčně,
zapomněni
a ztraceni v svém hledání,
plamenem ticha zasněženi
a ničím nekřižováni,

po horách půjdem,
po úskalích,
a výška ta nás vyléčí,
do krásy prodlouženi z malých,
porozumíme bez řeči.

4.–5. I. 1941.