Slezské pohádky a pověsti/Jak pacholek s vodníkem tancoval
| Slezské pohádky a pověsti František Sláma | ||
| Bratr a sestřička | Jak pacholek s vodníkem tancoval | Vodník u Životic |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jak pacholek s vodníkem tancoval |
| Autor: | J. Pater z Lukavce v Praskově „Podání lidu“ |
| Zdroj: | SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 52–54. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 100 |
Jeden pacholek honil častěji za soumraku koně na pastvu. Sotva že na místo přihnal, tu se pokaždé k němu přidružil mužík s kadeřavou hlavou, maje na sobě zelený kabátek a povídal: „Pojď kankovať!“ Pacholek chtěj nechtěj šel tančit, co pokaždé tak dlouho trvalo, až málem bez vědomí ležeti zůstal.
Byl proto vždy smuten a všecek utrápen, tak že ani choditi nemohl; žádnému však nic neříkal, aby se mu jeho soudruhové nevysmáli.
Když to konečně dlouho trvalo, žádal ho jeden starý pacholek, aby mu předce pověděl, co mu je, že tak zle vypadá, jakoby se již ta „zubatá“ na něho smála.
I svěřil se mu a vyprávěl všechno, kdo že ho často tak trápí.
„No počkej,“ povídá tento, „však mu posvítíme, že se mu všeho tančení odechce, ale poslouchej a pamatuj sobě, co musíš udělat.“ Potom povídal dále: „Dej sobě u kováře nadělat hřebíků ostrých na obou koncích a ty pozatloukej jedním koncem do stromu, okolo něhož s ním vždy tančiti musíš, tak aby druhým ostrým koncem ven vyčnívaly.
Až tam potom zase poženeš na pastvu, vezmi sobě s sebou lýčí, aby neměl moci do tebe, a pak vždycky, co se s ním jednou otočíš, naraz jej do jednoho hřebíka; uvidíš že potom více nepřijde, ale musíš ho dobře vytančiť.“
Když si byl pacholek všecko připravil, vedl své koně opět jednoho dne na pastvu; nebyl již tak smuten jak obyčejně, vykračoval si vesele, mysle si v duchu: „Počkej, chlapíku, jestli sem dnes přijdeš, však já tě po čertech škaredě vytočím.“
Sotva že na pastvu přihnal, byl tu již hasrman a volal zdaleka: „Pojď kankovať“.
Pacholek nedal se tenkrát dlouho pobízet, šel a začali se spolu okolo stromu, do něhož byl hřebíkův natloukl, točiti.
A pacholek podle rady sobě dané, co se jednou otočili, vodníkem šťouchl o hřebík. Z počátku to bylo vodníkovi divno, co ho to štípe, ale když to nebralo konce, povídal, že dnes již tančiti nebude. „Ale co by?“ povídal pacholek — „dnes tak brzo nepřestaneme,“ a jak omětal tak omětal vodníkem. Když konečně pacholek se sám unavil a vodník nepřestával prositi, pustil jej. Však již nepřišel nikdy více „kankovať“.
V Praskově „Podání Lidu“ J. Pater z Lukavce.