Slezské pohádky a pověsti/Černá kněžna

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Jak vzniklo město Těšín	Černá kněžna	Pohřeb černé kněžny

Údaje o textu
Titulek:	Černá kněžna
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 71–72. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pod tímto jménem jest po Těšínsku známá kněžna Kateřina Zdeňka, žena knížete Václava a matka knížete Adama Václava. Lid vzpomíná na ni v pověstech, nazývaje ji „černou kněžnou“, neboť měla černé oči, černé vlasy a chodila vždy v černých šatech.

Byla to dobrotivá a lidumilná kněžna. Zajížděla často na lovecký svůj zámek do Marklovic nedaleko Těšína. Tam žil pracovitý a poctivý, avšak chudý rolník. Jednou z rána našel osení své pošlapáno a zničeno. Aby vypátral škůdce, ukryl se v noci v houští. Divoký silný kanec žene se právě do jeho obilí, rolník vystřelí a škůdce majetku ubohého rolníka leží v krvi. Knížecí lovci v lese slyšeli výstřel, šli po ráně a jali rolníka, jejž svázavše předvedli černé kněžně, aby vyřkla nad pytlákem ortel smrti. Zákon tehdy přísně stíhal pytláky. Rozeštvaní psi roztrhali toho, kdo opovážil se pytlačit. Rolník tedy propadl smrti, ač měl ubožák ženu a devět dětí živiti. Žena rolníkova, uslyševši co se stalo, spěchala zoufalá ku kněžně a vrhla se před ní na kolena. Prosila úpěnlivě za milosť svého muže. „Vstaň, ženo!“ zvolala moudrá a dobrotivá kněžna, a dala si zavolati pokladníka knížecího.

„Zač prodal bys kance?“ tázala se ho.

„Za tři tolary, Milosti.“

„A kolik škody nadělá nám takový kanec ročně?“

„Ročně na tisíc zlatých Milosti.“ odvětil pokladník.

„Nuže vyplať této ženě,“ kázala kněžna, „náhradu škody, kterou jsme jí po deset let páchali, totiž deset tisíc tolarů, a zadrž si tři tolary za kance, kterého rolník nám zastřelil. Rolníka pak ihned pusť na svobodu!“

Selka vrhla se radostně kněžně k nohám a jak uvítala svého muže ze žaláře propuštěného, můžeme si domysliti.