Sklenice se sádlem…

Údaje o textu
Titulek:	Sklenice se sádlem…
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 435. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Sklenice se sádlem,
o niž je opřen nůž,
a chleba opodál
a slánka, vždyť to znáte.
Hlaďounká deska. Na té
jsou také moje ruce.
Jsem zrovna po večeři.
Dívám se do lampy.
Čas jepic nadešel
a všelijakých broučků.
Nežli se proberu
z těžkopádného snění,
zemře jich několik.
Chytí se do osidel
světla a tmy a stínů
a drobty na stole,
nemalé hory pro ně,
jim potom zlámou vaz.
To, co jsem milovával,
jsem také takto prosnil.
Hleděl jsem do světla
a zatím moje láska
zhynula, přeubohá.
A slova, co tu píši,
jsou pro ni drobty. Kdo to
tak nepozorně jedl?

16. VII. 1941.