Sepsání války peloponnesské/25.
| Sepsání války peloponnesské Thúkydidés | ||
| 24. | 25. | 26. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 25. |
| Autor: | Thúkydidés |
| Zdroj: | THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jan Nepomuk František Desolda |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Poznavše pak Epidamničtí, že jim z Kerkyry nižádné pomoci se nedostane, v nesnázi se octli, jak by si v přítomné potřebě pomoci měli; i poslali do Delf, potázat se boha, mají-li Korinťanům vzdáti město své, jakožto zakladatelům, a pokusiti se nějaké pomoci od nich obdržeti. Ten pak jim odpověděl, aby se jim vzdali a od nich vůdce přijali. Přišedše tedy Epidamničtí do Korintha, odevzdali osadu svou po příkazu věštby, a dokázavše, že měli vůdce svého z Korintha, a vykládajíce, co jim bůh pravil, prosili též, aby jich nenechávali zahynouti, ale jich se zastali. Korinťané pak i po právu slíbili pomoci, soudíce, že osada ta nenáleží větším právem Kerkyřanům nežli jim, spolu pak i z nenávisti proti těmto, že jsouce osadou korinthskou, jich zanedbávali. Neboť neudělovali jim při obecných slavnostech ani obyčejných počestností, ani nedávali Korinťanům přednosti při obětech,[1] jako jiné osady, ba pohrdali jimi, předčíce jměním i sebe bohatší těmi časy Helleny, i přípravou válečnou mocnějšími jsouce; pak se i mnohdy velmi vynášeli svým loďstvem, jakož i proto, že Faiakové, proslulí plavci, byli před nimi v Kerkyře obývali.[2] Tudíž si velmi svého loďstva hleděli a jím nemalé moci dosáhli, měliť zajisté na počátku války té stodvacet triér.
- ↑ Přednost ta záležela v tom, aby kněz nebo jiný předník z mateřského města první obětoval, částky oběti náležité na obětnici klada k spálení.
- ↑ Faiakové, báječný národ, dle Homéra, od Kyklopů ze Sikelie vypuzeni jsouce, na ostrovu Scherii (Kerkyře) se prý usadili a tam velmi pokojně a blaze žili, zpěvu, her a plavectví si hledíce. (Viz Odyss. 6. a d.)