Sepsání války peloponnesské/118.
| Sepsání války peloponnesské Thúkydidés | ||
| 117. | 118. | 119. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 118. |
| Autor: | Thúkydidés |
| Zdroj: | THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jan Nepomuk František Desolda |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Po nemnohých pak letech na to[1] udály se ty svrchu řečené příběhy, boje totiž proti Kerkyře a Potidaii a co všecko záminou bylo k této válce (peloponnesské). Všecky pak činy, co jich Hellenové proti sobě vespolek a proti barbarovi vykonali, vyplňují dobu nejvíce 50 let, od Xerxova útěku až ku počátku této války, za které doby Atheňané i svou nadvládu silněji utvrdili i sami mocí svou se povznesli. Lakedaimoňané pak, ač to znamenali, nic jim skoro v cestu nekladli, leč velmi málo, tiše se po větší dobu chovajíce, nejsouce i před tím rychlí pouštěti se v boje, leč byvše donuceni, a tehdáž byli též domácími rozbroji zaměstnáni, až když moc Atheňanů se patrně vzmohla a již i jejich společenstva se týkala. Tehdáž pak uznávali, že to déle snésti nelze, nýbrž že se tomu vší snažností opříti a tu převahu vší možnou silou zmařiti musejí pozdvižením této války. Byloť tedy ono usnesení Lakedaimoňanů samých, že smír jest zrušen a že Atheňané bezpráví se dopouštějí; avšak poslali přec do Delf otázat se boha, bude-li jim prospěšněji, válku-li povedou.[2] Tenť pak jim prý odpověděl, budou-li statně válčiti, že vítězství dosáhnou, sám pak přislíbil přispěti jim, i prošen i neprošen.[3]
- ↑ t. 14 let po uzavřeném smíru, r. 436. a 432. př. Kr., viz svrchu č. 25. 39. 58.
- ↑ Před důležitými činy tázávali se u Řekův i jednotlivci i obce bohův u některé věštírny o výsledku zamýšleného podniku. (Viz Kvíčala Herod. V. pózn. 15.)
- ↑ To potahováno později na veliký mor, jímž Atheňané byli stížení.