Sedmdesáté narozeniny archiváře Hynka Kollmanna

Údaje o textu
Titulek:	Sedmdesáté narozeniny archiváře Hynka Kollmanna
Autor:	Bedřich Jenšovský
Zdroj:	Národní listy, roč. 74, č. 208. s. 5 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	31. 07. 1934
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Hynek Kollmann
Související na Wikidatech: Hynek Kollmann

Dnes dožívá se 70. narozenin český archivář a editor, význačný člen starší generace historické a spolupracovník Gindelyho, Hynek Kollmann. Narozen v Hradci Králové, vystudoval tam i gymnasium a po absolvování filosofických studií na pražské universitě stal se profesorem dějepisu a zeměpisu na státní průmyslové škole v Praze. Pobyl též jeden rok v Rusku a provedl v archivu vratislavském podrobný výzkum listin olešnických. Stal se také členem redakce Ottova Slovníku naučného a přispíval četnými referáty do časopisů historických a zeměvědných. Brzy však soustředil se vědecky na jediný zájem, kde si také získal největší zásluhy, totiž na soustavný výzkum důležitého archivu sv. Kongregace de Propaganda fide v Římě a na publikaci bohemik odtud čerpaných. Již roku 1890, tedy brzy po započetí českého výzkumu v archivech vatikánských, vyslán byl na návrh Gindelyho zemským výborem českým do Říma, aby tam pracoval o výzkumu středověkých register pro dobu Karla IV. Hledaje však mimo to pro zemského archiváře Gindelyho prameny o významném kapucínovi české protireformace P. Valeriánu Magnovi, upozorněn byl na veliký, avšak naprosto nepřístupný archiv Kongregace de Propaganda fide. Účinnou intervencí tehdejšího zemského maršálka knížete Jiřího Lobkowitze podařilo se roku 1892 získat pro české badatele v Římě zcela mimořádné povolení k pracím v archivu Propagandy. Od té doby soustředil Kollmann všechen svůj výzkum v Římě na tento archiv a pokračoval v něm po několik období, i když pak v roce 1893 byl jmenován adjunktem českého zemského archivu a musil po několik let také výzkum přerušiti; posledně byl v Římě v letech 1902 až 1903, ztráviv tam celkem sedm studijních období. Jestliže dnes můžeme pokládati veliký a pro dějiny katolické restaurace v Čechách jedinečné důležitý archiv Kongregace Propagandy za úplně probádaný pro české dějiny a je-li dnes z něho shromážděno v zemském archivu v Praze na 14.000 přepisů důležitých dokumentů pro naše dějiny, je to především zásluha Kollmannova.

Když se tedy historická komise zemská rozhodla vydati bohemika tohoto archivu tiskem ve veliké a hledíc k jejímu mezinárodnímu významu, latinské publikaci „Acta S. Congregationis de Propaganda fide res gestas bohemical illustrantia“, byl tu jediný Kollmann jakožto vydavatel nejen předurčený svou jedinečnou znalostí látky k edici připravené, nýbrž i známý svou mimořádnou ediční pečlivostí a vědeckou, snad až přílišnou akribií osvědčený již také při vědeckých edičních podnicích archivu zemského (Sněmy české a Dvorského vydání korespondence Žerotínovy), i samostatnou edici listin brozanských v Archivu Českém, tak i jakožto úředník zemského archivu pečlivými soupisy východočeských archivů obecních, církevních i soukromých. Z větších ukázek, které Kollmann vedle informačních článků o archivu Kongregace de Propaganda fide (v čas. Čes. Musea 1892) a o českém badání v něm (česky a německy ve Zprávách zem. archivu Král. Českého, sv. I. 1906) na podkladě pramenů z archivu Kongregace otiskl v Čes. Čas. Histor. (Některé příspěvky ke smlouvě gollersdorfské, uzavřené v příčině druhého generalátu Valdštejnova, r. 1895; Jednání kardinála Harracha s dvorem císařským r. 1626—27 v příčině náboženství r. 1898), ve Sborníku hist. kroužku (P. Bonaventura r Kolína, kapucín, reformátor města Fulneku r. 1895), nebo v Čas. Čes. Musea (O vlivu Propagandy na vznik tak řečené pokladny solní, r. 1898), jest patrno, jak důležitý materiál ke zpracování českých dějin církevních bude v připravované edici publikován. Nejvíce je to ovšem patrno z prvního svazku edice, který obsahuje akta z l. 1622 a 1623 a byl vydán r. 1923. Z velikého svazku úvodního, který se zřením k nepřístupnosti archivu, široce pojednává o kanceláři, archivu a spisech Kongregace de Propaganda fide a který je psán vzornou latinou, je dosud vytištěno již téměř 700 stran.

Úporná choroba, která stihla Kollmanna brzy po tom, když r. 1920 odešel do výslužby ze zemského archivu, kde se postupně stal zemským archivářem a dosáhl posléze titulu ředitele, zdržela nežádoucně postup prací v této důležité publikaci, která je se zájmem očekávána nejen českými kruhy vědeckými, nýbrž i mezinárodní společností historickou. Tato choroba jest také příčinou, že již od let žije Kollmann vzdálen našeho ruchu historického i společenského; tím spíše však chápe se této příležitosti četná obec jeho osobních přátel i mladších archivářů, kteří se od něho učili ediční pečlivosti i heuristické akribii a kteří s ním rádi oživovali své římské vzpomínky, aby ho v dnešní den vděčně vzpomněli a pozdravili tohoto vlídného starého pána se srdečným přáním, aby mu v klidné pohodě bylo umožněno dokončiti veliké dílo, jímž zůstane trvale zapsán v dějinách české práce historické.

Dr. Bedřich Jenšovský.