Sebrané básně (Puchmajer)/Žaludek a oudové

Sebrané básně Antonín Jaroslav Puchmajer
Pavouk a moucha	Žaludek a oudové	Hora k porodu pracující

Údaje o textu
Titulek:	Žaludek a oudové
Autor:	Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis:	bajka
Zdroj:	Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1881
Licence:	PD old 70
Index stran

V ona drahá léta
Krále tuším Hladoleta,
V člověku se stala v marné zpouře
Záhubná a pošetilá bouře.
Bylo v něm až potud dávné
Království a panování zprávné.
Každá částka v stejné společnosti
K všeobecní potřebnosti
Právu svému podlílzala,
Ráda, co jí náleželo, dala,
Až se oudy sřekly,
Jho že těžké dost již dlouho vlekly,
Bublajíce na žaludek,
Ze jen sedí, dřepí jako dudek:
Oni vždy že musí zbírati a pracovati,
Lenoch pak ten jen to hotov požírati.
Hned se rázem spiknou na něho:
Nač pak máme, dějí, toho darmojeda pásti?
Nedodávejme mu ničeho!
Hlava víc se nesmí myslí másti,
Nohy nepůjdou, a ramena
Nižádného nezdvihnou víc břemena.
Složíť se i ruce; slovem: o té době
Každý buď sám sobě!
Stalo se. I vysch, i scvrk, i zamřel žaludek.
Vizme však, co za nerozsudek?

Puls již ledva bije, pysky posvadly,
Nohy seslably a oči zapadly,
Zvisla ramena, i celé tělo
Omrtvělo.
Poznavše svou zkázu oudy hned,
Že to není tlustý darmojed:
Prve co dodává každé žíle,
K zdraví že to přivodí i k síle;
V čemže jemu pracovitě posluhují,
Tím i samým život vlastní obsilují.
Hned se dají pospolu
Do zvyklé zas práce, starostí a mozolů;
Tak že jako prvé dávné
V člověku se stalo kralování zprávné.