Sázka v klubu AGS/Na zpáteční cestě
| Sázka v klubu AGS | ||
| Skvělý nápad profesora Bathama | Na zpáteční cestě | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Na zpáteční cestě |
| Autor: | Otakar Batlička |
| Zdroj: | BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Frank Gregor a profesor Batham v klidu a pohodlí, jaké mohla poskytnout jen residence radži z Haburu, očekávali uzdravení Petrovo.
1. ledna rozloučili se s knížetem Haburským. Odcestovali do Bombaye, aby nastoupili zpáteční cestu do svého domova. Gregor a profesor Batham bohatší o zkušenosti, Petr bohatší o 150.000 rupií, které obdržel od jeho výsosti jako odměnu za zachránění radžova života. – „Franku, nyní máme už jen zdlouhavou cestu před sebou. Všechny úkoly jste splnil, všem podmínkám dostál!“
„Ne všechny, příteli!“ vpadá Gregor profesorovi do řeči. „Mám ještě jednu povinnost! Což jste zapomněli na slib, který jsem dal v Kostarice panu Modráčkovi?“
Do Istambulu doletěli 15. ledna a odtud po jednodenním odpočinku nastoupili cestu do Bělehradu. Na lince Bělehrad-Vídeň-Praha byl však v zimě přerušen provoz a nezbylo tedy nic jiného, nežli pokračovat v cestě mezinárodním rychlíkem. 20. ledna projeli Vídní a příštího dne dostihli Prahy. Zde, jak se již dříve rozhodli, přerušili cestu na několik dnů. Praha zapůsobila na naše Američany mohutným dojmem. Přikryta sněžným hávem, poskytovala nezapomenutelný obraz. Profesor Batham napsal do svého zápisníku: „Říká se o Neapoli – uzřít Neapol a pak zemřít! Ale o tomto městě bych řekl: Prahu uzřít a v ní žít po celý život!“
Je 10. února. Zasedací síň zeměpisné společnosti „AGS“ tone v slavnostní výzdobě a lesku! Je svolána mimořádná schůze všech členů. Řada významných hostí sedí na čestných místech v popředí. V čele velkého sálu stojí vyvýšené pódium, zastřené oponou. U řečnického stolu předseda klubu slovutný pan profesor Arnold Graham. Po jeho pravici tři dosud prázdná křesla.
„Pánové Frank Gregor, profesor Joachim Batham a Petr Hogg!“
Bouře potlesku zaburácí sálem. Chodbičkou mezi sedadly kráčí naši tři přátelé. Předseda je s úsměvem vítá a hluboký úder gongu umlčí stále trvající potlesk. Předseda povstává.
„Vážené dámy, vážení pánové! Jste přítomni uvítání našich tří členů, kteří se právě navrátili z velké lovecké výpravy. Podmínky, které stanovila naše společnost, byly výpravou přísně dodrženy! Je mi ctí a potěšením podat vám důkazy. Shlédnete trofeje, které byli výpravou přivezeny!“
Předseda kyne rukou. Opona se rozhrnuje! Shromážděním prochází šum údivu. Na stěnách jsou rozprostřeny kožešiny a trofeje ulovených dravců. Je jich devět a desátá? Černý sluha přistupuje k jakési suknem zastřené velké skříni, stojící uprostřed pódia, stahuje přikrývku – a diváci patří na velkou klec, ve které stojí nádherná mohutná živá tygřice! Šelma dívá se zvědavě do hlučícího davu. Salvy potlesku!
„Prosím pana Franka Gregora o slovo!“
Za stálých ovací Gregor povstává. Oči všech přítomných spočinou na jeho osmahlé mužné tváři. Jeho slova jsou přijata s naprostým tichem.
„Vážení! Nejdříve dovolte, abych tu před vámi poděkoval těm, kteří mne doprovázeli. Je mou povinností, abych poděkoval i našemu průvodci, panu Petrovi Hoggovi, který nejen že mne zachránil život, ale i jinak se na Dálném východě vyznamenal! Dovolte, abych vám nyní podal stručný nástin naší lovecké výpravy.“
Gregor vystupuje na pódium a ukazuje na sněhobílou kožešinu ledního medvěda. „Zde je první náš úlovek. Byl zastřelen dne 20. března minulého roku poblíže Hudsonova průlivu. Tu je druhý. Dne 6. dubna byl zastřelen z letadla tento vlk v severní Kanadě. Toto jest třetí trofej, stříbrný lev americký, kterého jsme ulovili 28. května v jižních státech USA. Tu je kondor, ulovený dne 18. června v horách střední Ameriky. Tato preparovaná čelist žraloka pochází z Hondurasu, v jeho mořích jsme dravce ulovili 10. července. Dne 2. srpna byl hladce uloven jaguár, jehož pestrý kožich vidíte zde. V pralesích kolumbijských získali jsme dne 7. září další trofej, pěkný exemplář vodního hada. – V nejužším místě dvou dílů amerických pevnin, v Panamě, zastřelil jsem 1. října aligátora! – Gregor ukazuje dále na jednotlivé úlovky. – „Pro kůži tohoto lva bylo třeba zajet přes Atlantický oceán do africké Tanganiky a lev prodal svůj kožich 12. listopadu. A jako poslední z našich úlovků vidíte naši tygřici Agsu, kterou jsme přivezli živou proto, aby v zoologické zahradě Nového Yorku byla památkou na naši výpravu. Agsa byla ulovena v Indii 7. prosince.“
Gregor se obrací tváří k předsednickému stolu. – „Nyní je nutné, abych poděkoval jménem svým i svých přátel slovutné společnosti „AGS“, která umožnila tuto výpravu. Není tajemstvím, že společnost „AGS“ se zabývá novým plánem, tentokráte podnikem námořním. Proto věnuji prémii 100.000 dolarů, kterou jsem získal, na tento nový podnik!“ A Frank Gregor vrací se za hlučných ovací na své místo.