Sázka v klubu AGS/Na druhou stranu světa
Sázka v klubu AGS | ||
Mezi dvěma světadíly | Na druhou stranu světa | Skvělý nápad profesora Bathama |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Na druhou stranu světa |
Autor: | Otakar Batlička |
Zdroj: | BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Po lovu na aligátory, při němž se Franku Gregorovi podařilo ulovit nikoli jeden, jak stanovila podmínka, ale sedm těchto ještěrů (a profesor Batham „ulovil“ 20 klíšťat), se lovci navraceli kvapně do Chagres. Zaplatili veslařům, což se neobešlo bez dlouhého smlouvání, a pak odjeli lovci zpět do Colonu. Přijeli tam 5. října.
A nyní čekala na naše přátele jedna z nejdelších cest jejich dobrodružného poslání. Vypsání celé odyssey plavby přes Atlantik zabralo by několik stránek a podobalo by se jízdnímu řádu některé transatlantické paroplavební společnosti. Jelikož nás však zajímají především lovecké zážitky našich cestovatelů, spokojíme se pouze stručným popisem cesty.
Z přístavu Colon odpluli 7. října a nastoupili cestu do Puerto Estrela na severním cípu Kolumbie, dlouhou 900 km. Odtud letadlem dalších 1.500 km do Port of Spain na ostrově Trinidadu. Ve středu dne 13. října po 6.800 km dlouhé cestě přistáli v Pernambucu. TraťPernam-buco - Loanda v Portugalské Angole absolvovali s jedinou zastávkou na ostrově Ascension uprostřed Atlantického oceánu. Odtud použili pravidelného leteckého spojení a dne 25. října odcestovali přes Guim-bundo do belgického Konga, proletěli trať 1.200 km a přistáli v Dilo-lo. Tu byl zas profesor Batham zachvácen zimnicí, ale ošetřen místním lékařem vojenské posádky, pokračoval s ostatními v cestě do Preta a dále do Karemy, která se již nalézá na východní straně Afriky v Tanganice. Sem dorazili dne 6. listopadu.
Jaké to bylo cestování? Nejlépe je vystihl Petr: „Tohle není cestování, ale štvanice! 15.000 kilometrů s denním průměrem 500 km. Kdybychom tak cestovali kolem světa, utvořili bychom světový rekord. To aby ten náš africký lev byl celý ze zlata!“
Po příletu lovců do Karemy rozkřiklo se po širém okolí, že přijeli bílí lovci. Domorodci přicházeli po jednom i v celých tlupách a nabízeli své služby a pomoc při lovu. Většinou to byli prohnaní taškáři, kteří chtěli snadno vydělat peníze. Druhého dne přišla však návštěva, která, upřímně řečeno, Gregora tuze nepotěšila a vyvolala nepředvídané nesnáze. Návštěvník byl sám místní vládní komisař. Úhledný člověk, pravý typ koloniálního úředníka a přesného vykonavatele a ochránce zájmů své vlády.
„Pánové, vítám vás srdečně do našeho kraje. Jest mi ctí, že jste vyvolili zrovna Tanganiku pro svůj lov. Slyšel jsem již o účelu vaší návštěvy. Pochopíte, že mou povinností vládního komisaře jest vás uvítati a býti vám nápomocen radou i skutkem. Ale v zájmu pořádku prosím o předložení loveckého povolení v našem území a o průkaz, že jste zaplatili předem za odstřel jednoho lvího samce staršího tří let!“
Toho se Gregor nenadál. „Lituji, ale není mi známo, že je zapotřebí zvláštního povolení k lovu. Byl jsem zde několikrát, ale nikdy jsem povolení nepotřeboval,“ namítal. – „Připouštím, dříve bylo tak, jak říkáte. Nařízení je v platnosti teprve rok a má za účel v prvé řadě zameziti vybíjení zvěře a za druhé… přispěti do vládní pokladny,“ vpadl do řeči vládního komisaře Gregor. „Kolik dostanete tedy za povolení k lovu?“
„Povolení k lovu stojí 10 liber a platí pro odstřel jednoho lva, za kterého ovšem zaplatíte dalších 50 liber. Kůže připadá vládě. Chcete-li si však kůži ponechati jako loveckou trofej, je to dovoleno, ale zaplatíte za ni 15 liber,“ vysvětluje pan komisař s úsměvem docela přátelským a pokračuje: „Přistoupíte-li na tyto podmínky, jste povinni podrobiti se dalším předpisům. Vláda nařizuje, že lovecká výprava musí býti doprovázena kvůli bezpečnosti šesti muži domorodé policie a – hm – jak bych tak řekl – aby se dodržovaly lovecké předpisy. Ovšem oněch šest mužů musí výprava stravovati na své útraty po celou dobu lovu a vypláceti 2 shilingy denního žoldu každému z nich. Jinou zvěř, mimo té, na kterou máte povolení, loviti nesmíte! Překročení se trestá pokutou ve výši desateronásobné původní ceny zabitého zvířete. Tak tedy, na příklad, za…“
„Děkuji zdvořile, pane komisaři, neračte se namáhati. Ale doporučoval bych vaší vládě, aby dala vytisknouti ceníky! Bylo by to jednodušší. My si tedy vybereme ve vaší „zoologické zahradě“ jednoho lvího samce přes tři roky starého, zachovalého, příslušného do Tanganiky, bytem někde v roští, státní příslušnosti africké!“ ironicky končí rozhovor Gregor. – Nezbývalo mu než přistoupit na podmínky stanovené komisařem. – Devátého listopadu vyrazila domorodá policie a 12 nosičů, vedeni osobně vládním komisařem s našimi přáteli do afrického vnitrozemí, pověstného „buše“. Výprava odjížděla třemi nákladními auty. Po jakési silnici drkotala vozidla až k okraji obrovských vysokou travou porostlých plání.
Ujeli asi 140 kilometrů, pak nechali auta pod dozorem řidičů a postupovali dále pěšky. Byli již v ohlasu, kde se zdržovali lvi. To potvrdila již první noc v „buši“. Nejednou během noci zaslechli lovci lví řev.
Gregor nebyl, jako lovec, s místem spokojen. Lvi z tohoto kraje nebudou jistě mít onu nádhernou hřívu na své hrudi. Křovácký lev má hřívu stálým prodíráním se křovisky obyčejně vytrhanou. Gregor hromoval kudy chodil. Nosiči byli líní až běda a „ochranná“ četa domorodé policie starala se celou cestu svědomitě o své – žaludky. Příkazy byly vykonávány se znatelnou neochotou a pověstnou pomalostí.
Nosiči z jedné a policisté z druhé strany měli „zatáhnout“ planinu a vyplašit lva ze skrytu a nadehnal jej lovcům. Rákosce pana komisaře se konečně podařilo dostat nosiče na pláň. Naši přátelé s komisařem zůstali na čekané u dvou nevelkých stromů. Více ze zlosti než z loveckého nadšení řvali a mlátili domorodci klacky do houštin. A komisař se nudil. Zatímco naši přátelé, schovaní za širokým kmenem chlebovníku, očekávali, až se někde objeví lev, odešel komisař k druhé skupině stromů a tam spokojeně ulehl do trávy.
Nadháněči působili pekelný hlomoz v houštinách, ale očekávaný lev nikde. Gregor se už vzdával naděje, že se lev vůbec ukáže, když události vzaly tragikomický obrat. Byl to profesor Batham, který vykřikl: „Podívejte!“ – Lovci se otočí směrem, kterým profesor ukazuje, ale již se ozývá křik – pana komisaře: „Pomoc – lev!“
Vládní komisař sedí na mohutné větvi osaměle stojícího stromu a pod ním sedí na bobku statná lvice! Šelma se zvědavě dívá na povykujícího komisaře. Strom, na němž komisař našel „útočiště“, je od lovců vzdálen dobrých 200 metrů. Gregor vidí na první pohled, že komisaři nehrozí žádné nebezpečí. – „Hej, hej! Pane Gregore! Pojďte zastřelit tu bestii! Co když se se mnou zlomí větev?! Pospěšte! Rychle!“ – „Lituji, komisaři, ale mám povolení na odstřel lva, a to, co tam pod vámi sedí, je lvice!“
Obratem však stala se z celkem nevinné situace věc vážná. Lvici patrně omrzelo sedět pod stromem a volným pružným krokem odcházela k houštině, ve které také zmizela. Komisař využil této chvíle a slezl ze stromu. Sotvaže však, stále se obraceje, odklusal od kmene asi 30 kroků, vystoupila z houští lvice, ale ne sama! Doprovázel ji statný samec!
Pan vládní komisař dává se na bezhlavý útěk směrem k lovcům Gregor vidí, že komisař není ozbrojen, a rychlým během mu spěchá naproti. Lví samec hněvivě zařve a se skloněnou hlavou postupuje volně proti Gregorovi. Komisař pádí bez zastávky kolem Gregora. Lev stane a zpytavě prohlíží nehybně stojícího lovce. Profesor s prstem na spoušti svého roleiflexu stane po levém boku Gregorově. Lvice, povzbuzena svým společníkem, se blíží. Celá scéna působí dojmem zpomaleného filmu. Tu je Gregor s těžkou kulovnicí v ruce, vedle něj profesor a deset kroků od nich dvě šelmy. Zaútočí? Lvice se zdá být klidnější, zvědavě pozoruje lovce. Lev pohazuje neklidně ocasem a opět plíživými kroky postupuje proti Gregorovi. Stanul! Tělo lva jakoby tuhlo… Nepopsatelně rychlým způsobem vylétla Gregorova kulovnice k líci a současně zaduněl výstřel. Ani stopa po nějakém smrtelném zápasu zasažené šelmy. Lev prostě ulehl. Lvice, poplašena výstřelem, dlouhými skoky zmizela v houští.
„Měl jste, Franku, s ranou ještě chvíli počkat. Chtěl jsem vás „vzít“, jak na lva míříte!“ stěžuje si Batham. – „To byste byl, Joah, již zachytil, jak některého z nás srazil lev k zemi! Zasáhl jsem jej o zlomek vteřiny dříve než skočil!“
Následovalo nezbytné oslavování lovu a cesta zpět. Po tomto lovu, který byl, jak Gregor řekl, jeho „nejdražším“, vydali se do Karemy a odtud odeslali zprávu společnosti „AGS“: že dne 12. listopadu ulovili lva přesně podle „nařízení“ a podle předpisů „temné a divoké“ Afriky…
Ukořistěním lva splnil Frank Gregor předposlední úkol, který mu uložila „AGS“. Nyní zbývá poslední a nejtěžší - tygr! Za tímto dravcem vydají se naši cestovatelé do Indie.