Ruch (almanach 1873)/Rusálka
Ruch (almanach 1873) | ||
Poslední Kleft | Rusálka | Ze vsi |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Rusálka |
Autor: | Ferdinand Marjánko |
Zdroj: | DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 149–152. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Tušíc v ňádru cosi
matka syna prosí:
„Varuj se dnes, dítě,
vyhazovat sítě.
Třikrát běda tomu,
Kdo vychází z domu
před vzkříšením páně —
nevěř vodní panně.
Nesyt zpívá v noci
o zesnulém otci,
zajisté že věstí
nějaké neštěstí.“
Nedbal rybák mladý
matky moudré rady;
sotva vzešlo šero,
vyplul na jezero.
Těžké mlhy plynou
sivou nad hladinou
a halí oblakem
kocábku s rybákem.
Vlna bárku honí,
prudce vráží do ní
a kol lodní stěny
divé syčí pěny.
Loď však k předu chvátá
jako kouzlem jata
po nejisté trati,
div že se nezvrátí. —
Jaká pak to vstává
náhle z vln postava
mezi temnem mraku
tak ohnivých zraků?
Rybák hledě na ni
myslí, že to zdání
a že ho ze vzdálí
smysly jenom šálí.
A hle, v záři jasné,
tak že rybák žasne,
zvolna po jezeře
zjev se blíže béře.
Oči, líce, vlasy
nebeské jsou krásy
a ztepilosť těla
důstojná anděla.
Hlavu má lekutou
bujně ovinutou
a kol těla řásu
divou místo pasu.
Blíž se béře vlnou
mocí tajuplnou,
temný plamen v oku
rybářovi k boku.
Rybář v rudé znoji
bez potěchy stojí,
co se mu zde jeví,
vysvětlit si neví.
„Hoj, mladý rybáři,
hladkých, sličných tváří,
popluj přes hladinu,
popluj k mému týnu.
Čeká v něm na tebe
slastiplné nebe, —
pospěš, hochu milý,
jsme tam v malé chvíli.“
Rybák v děsné muce
k nebi spíná ruce,
běda, třikrát běda, —
marně spásy hledá.
Hle, loď jako střela
náhle povyjela
provázena v kvapu
teskným šumem slapu.
„Krásný jsi a snědý,
poceluj mé vzhledy —
hoj, rybáři mladý,
obejmi mé vnady.“
Pro Kristovy rány! —
rybák polekaný
z náruče panniny
sklesl do hlubiny. —
Smutno staré matce
v rybářově chatce:
nedočkáť se svého
syna ubohého.