Ruch (almanach 1873)/Mor ho!
| Ruch (almanach 1873) | ||
| Písně hněvu | Mor ho! | Dívčí slza |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mor ho! |
| Autor: | Josef Dürich |
| Zdroj: | DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 52–53, 270-271. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Mor ho, vraha, krutou mukou,
v třemen hanby vlasť co vpřahá
a svatokrádežnou rukou
v poklad zlatý práv jí sahá.
Zahoď vše, co chabosť budí,
a kdy v divém války ryku
vrah ti mečem proklál hrudi,
vyrvi jej a v smrti vzlyku
Mor ho zrádce, který ve lži s
hladkou tváří sem se hlásí
a zatím se kradí belží,
kde by ucpal zřidla spásy.
Odkopni tu hnusnou zmiji,
by ti neztřísnila šatu,
nechť se ve svém babství svíjí,
až zavzní tvůj rozkaz katu:
Mor ho sketu, s chabou myslí
jenž se k trýzni vlasti dívá
krče se v svou díru syslí,
kdy ho doba v boj pozývá.
Kdo se choulí v bázně lůže,
zviklá jiné duše matné,
statné musíme mít muže,
raděj žádné, nežli špatné!
„Mor ho!“ v boji nadšen horli,
jak to naši staří znali,
když caesara četné orly
— sami hrstka — potírali.
Volnosti si trhá plody
jenom chtění neúprosné,
s ním nám z vrahů zklene schody
každé naše smrtonosné
Poznámky pod čarou
editovat„Mor ho“ bylo válečné heslo starých Slovanův, s kterým se vrhali na nepřítele. („Quod erat apud eos signum bellicum.“ Ammian. Marceli. XIX. 10.) Poprvé se děje zmínka o tom u jmenovaného historika r. 359 po Kr., kdy císař Konstantius u Syrmia (Srěmu) dal zrádně zajmouti vyslance uherských Slovanův (Lemiakův), kteří, byvše loni poraženi a do cizích krajů vypuzeni, opět se vrátili do svých starých sídel. Jeden z poslů slovanských, vida co se děje, vrhl se zapálen hněvem na caesara, když na vyvýšený trůn stoupal, volaje „Mor ho! mor ho!“ — načež ostatní jeho družina meče své vytasila a proti císaři se řítila. Týž, ač stráž jeho tělesná na odpor Slovanům se postavila, se strachu smetav se sebe všechny znaky hodnosti své, na kůň se vyšvihl a do tábora svého utíkal. Římané se vzbouřili, vše řítilo se na Slovany, kteří, udatně se bránivše, do jednoho zbiti jsou. Scénu tuto obral si slovenký básník Samo Chalúpka za předmět krásné básně „Mor ho!“ kterou A. Majkov do ruštiny přeložil.